don't play with me CZ

26. Kapitola

,,Cože?!?" S těmito slovy jsem se probudil a zakňučel bolestí. Otevřel jsem oči a díval se na Mikita, který mě hladil, a na Takashiho, který vypadal hodně překvapeně až vylekaně. ,,C..co se děje?" zeptal jsem se zmateně. Ze vzpomínek jsem měl v hlavě prášek.

Joshi se probudil, vůbec nevěděl kde je a co se stalo. Nechtěl jsem mu říkat co se právě stalo nemusel by to dobře vzít. ,,Ale nic Joshíku. Jenom dál spinkej. Já si půjdu s Takashim o něčem povídat." Usmál jsem se na něj a dal mu pusu na čelo.

Taky jsem chtěl k Joshimu dojít a dát mu pusu. Udělál jsem k němu krok a natáhl ruku, pak jsem se zastavil když jsem ty dva viděl. Byli skvělí pár. Mikito miloval jeho a Joshi jeho. Ruku jsem stáhl k tělu. Tohle ovlivnit nemůžu, i kdyby se mnou měl dítě, rozhodne se pro Mikita, protože ho miluje.

Usmál jsem se na Mikita a podíval se na Takashiho. Díval se do země, měl do široka otevřené oči čímž nabraly krásnou slunečnicovou barvu. Takhle vypadal krásně, jeho černé vlasy mu padali do obličeje, ale ty oči šli neustále vidět. ,,Takashi?"

Cuknutím jsem se na něj podíval, na jeho nádherné azurové oči. ,,Půjdeme..." Otočil jsem se a šel do svojí ložnice. Už jsem se na ty dva dívat nemohl. Nemohl jsem přihlížet tomu jak mi Mikito bere Joshiho. Sedl jsem si na postel a čekal na Mikita. Už mu nemůžu říkat jinak než jménem.

Když odešel dal jsem Joshimu ruku na tvář a pohladil ho. Roztomile mi zapředl a usmál se. ,,Hned budu zpátky, zatím buď hodný a spinkej ano?" Joshi kývnul a zavřel očka. Vstal jsem ze země a rozešel se směrem kam před chvílí odešel Takashi. Vešel jsem do otevřených dveří, kde na posteli seděl Takashi a tvářil se provinile až zoufale.

,,Co budeme dělat?" Podíval jsem se na Mikita, který právě zavíral dveře. ,,Musíme čekat..." Řekl Mikito smutně. ,,Nemůžeme dělat ukvapené závěry. Je možné že Joshi nečeká dítě. Jestli ho ale čeká nevím jestli zvládne porod..." Cítil jsem jak se mi rozšiřují zornice a strach pokrývá celé moe tělo. ,,Jak nevíš jestli zvládne porod?" ,,Joshi je moc malý. Ty to nevidíš? Vždyť ty jsi větší o hlavu jak on." Zařval na mě vztekle Mikito.

,,Proč na mě řveš? Já za to nemůžu." Měl jsem o Joshiho takový strach. Na dítě je dle práv starý dost ale je dost malého vzrustu a co jsem četl většina neko lidí po porodu zemře. ,,Promiň..promiň. Já o něj přijít nechci. Mám něj strach. Většina neko lidí při nebo po porodu zemře, a potrat by mu mohl doživotně ublížit. Stejně tak kdyby zemřelo to dítě Joshi by nepřežil taky." Zhroutil jsem se na kolena a rozbrečel se.

Joshi nesmí zemřít. Došel jsem k Mikitovi a taky si klek na kolena a dal mu ruku na rameno. ,,Tak se postaráme o to aby přežil on i dítě, ať už je každého z nás." Mikito zvedl hlavu a se zaslzenýma očima mi s usměvem kývnul na souhlas.

___________________________________________________________________

Joshimu jde o život. Teď jenom domyslet s kým by to dítě měl a jestli zemře nebo ne. To jerozhodování...Mám bejt svině? Nebo se mám smilovat? Uvidíme jak mi budete psát a ve škole jak mě budou bombardovat. X)