don't play with me CZ

7. Kapitola

To si snad dělá srandu... Von mě tu fakt nechal. On se ještě rád vrátí. Nemá kam jít a nemá kde přespat.

S Mikitem jsme došli k nějakému domu kde mu dali 1000kč a vydali jsme se k němu domů. Žil v nějaké ubytovně. Pokoj nestál za moc ale dalo se tu žít. Mikito zapnul počítač, který byl na pracovním stole, a otevřel nějakou stránku. ,,To je wattpad, sem píšu své knížky." Podíval jsem se na něj udiveně, netušil jsem že je spisovatel. ,,Můžu si něco přečíst?" Chvíli říkal že by se mi to nelíbilo ale nakonec jsem ho přemluvil. Sedl jsem si k počítači a žasnul nad hlasy, komentáři a shlédnutími které má Mikito na každé knížce. Musel být dost populární. Měl tam hlavně romány.

Joshi si četl mé knížky a já zatím chystal něco k jídlu moc toho v lednici nebylo a tak jsem připravil jenom vyskakovací tousty se šunkou a sýrem. Položil jsem je na stůl a jakmile mě Joshi zaregistroval tak s otevřenou pusou dokořán se mě užasle zeptal ,,To si psal ty?" Měl tak otevřenou pusu že jsem vzal jeden toust a dal mu ho do pusy. ,,Jez, ať ti do pusy nevletí moucha." Začal toust v puse přežvykovat, ale moc mu to nešlo, protože sousto bylo moc velké. Nakonec do nějak dožvýkal a polkl. ,,Budeš spát tady." Řekl jsem a ukázal na gauč. Joshi poslušně pokýval hlavou a rozběhl se ke gauči. Na ten poté vyskočil a lehl si. Vypadal roztomile když se schoulil do klubíčka a omotal okolo sebe ocas. Vzal jsem jednu deku co jsem našel a přikryl ho. Joshi v mžiku usnul. Já si šel lehnout do své postele byl jsem dneska už docela vyčerpaný.

Těsně před tím než jsem zhasl světla jsem se podíval z okna. Byl odsud krásný výhled na celé město. Škoda že byla bouřka. Zhasl jsem světla a poslepu našel postel do které jsem si následně lehl.

Joshi stále nikde to snad spí na ulici? Možná jsem byl trochu hrubý. Půjdu ho ráno hledat.

Probudila mě obrovská rána. Hrom. Bouřka. To je moje noční můra. Nesnáším bouřky. Byla tma a já se bál udělat jakýkoliv pohyb. Nakonec jsem se ale odhodlal a rychle začal utíkat všude po místnosti a hledat dveře. Několikrát jsem spadl, dokonce i něco spadlo na zem, ale nakonec jsem našel dveře vedoucí do Mikitova pokoje. Narazil jsem na postel do které jsem taky spadl. Spadl jsem na některá místa měkce a na některá docela tvrdě. Najednou se ozval malí výkřik. Strašně jsem se polekal a spadl, zamotaný do duchny, na zem. Rozsvítila se světla a ke mě došel Mikito a držel se jednou rukou za břicho. ,,Promiň...já nechtěl...já jen..." Než jsem ze sebe stihl všechno doříct. Zablesklo se a zazněl obrovský hrom. Schoval jsem se znova do deky.

Probudil mě Joshi který dopadl na moje břicho. Uviděl jsem ho na zemi a rozsvítil. Když se znova lekl hromu a schoval se do peřiny, vzal jsem ho do náruče a položil na postel. Stáhl jsem žaluzie a znova zhasl světla. Přikryl jsem nás oba dekou a řekl mu ,,Můžeš dneska spát se mnou, aby ses tolik nebál."

________________________________

Tak lidičky jsem zpět a doufám že se vám tato kapitola líbila. Piště mi typy s kým by měl Joshi zůstat. Jelikož mě nenapadá vůbec nic X).

Ps: omlouvám se za chyby ;)