don't play with me CZ

35. Kapitola

Byli to už dva měsíce od toho co se sem Mikito nastěhoval. Plánoval jsem cokoliv jak se Mikita zbavit, jenomže vždy Mikito zase přilezl. My dva v sobě důvěru teda nemáme. Nesnáším ho. Jde vidět jak se snaží si u Joshiho získat plusové body. Jenomže i na Joshim jde už vidět že Mikita pomalu opouští. Nevím proč, říkal že ho také miluje. Však mě to nevadí.

Já, Takashi a Mikito jsme leželi na posteli a kluci mi hladili trochu vystouplé bříško. Miminko jako by bylo neklidné. Sem tam jsem ucítil bolest v mém břiše v místě kde měl Mikito ruku. Pokoušel jsem se to ignorovat. Už jsem byl ve třetím měsíci a miminko už mě tolik nezlobilo jako na začátku. Kluci na sebe byli hodní a Mikito se začínal i k Takashimu chovat jako pravý přítel. Byl na ně vždy krásný pohled.

Mikito musí na brigády. Já nemusím. Jsem dostatečně zabezpečený. "Omluvte mě zlatíčka. Musím si zajít něco zařídit." Usmál jsem se na Joshiho a věnoval mu polibek. Podíval jsem se na Mikita, snažil se to ignorovat a tak odvrátil zrak. Vztal jsem z postele a došel k notebooku. Táta má jeden dům za městem, je odsud tak 3 hodiny cesty, ale kdyby jsme se tam já a Joshi s maličkým dostali už by nás nenašel. Napsal jsem tátovi že se tam budu bydlet delší dobu a poprosil ho aby to tam nachystal.

Takashi odešel a já zůstal s Joshim sám. Políbil jsem ho na krček. Joshi se na mě usmál, jenomže v jeho očích šla vidět i bolest. ''Lásko? Děje se něco?'' Zeptal jsem se. Joshi s úsměvem zakýval hlavou na nesouhlas. ''To nic. Miminko jenom zlobí.'' Sklonil jsem se  k jeho bříšku hlavou a začal ho líbat. Jenomže Joshi zaťal pěsti a zuby. Přestal jsem. ''Joshi toto není dobré. Pojedeme na kontrolu ano?''

Byl jsem zmatený. Jako by miminko nechtělo svého druhého tatínka snášet. Když mi líbal bříško, mým tělem projížděla bolest vždy když se svými polštářky dotknul mojí kůže. Jenže cítil jsem že miminko je v pořádku. Se sklopenými oušky jsem mu odpověděl. ''T..to je dobrý. Jenom má miminko špatný den.'' Mělo ho vždy když se mě Mikito dotknul. Jak to je možné?

Vrátil jsem se k nim a uviděl Joshiho výraz plný bolesti. Doběhnul jsem k němu a vzal si ho od Mikita do náručí. Byl napjatý ale začal se uvolňovat a opřel se hlavu o moji hruď. Na Mikita jsem se zamračil. Co mu to dělal?

Netušil jsem co se stalo. Jako bych tím Joshimu ubližoval. Podíval jsem se na hodiny. ''Půjdu na brigádu.'' Řekl jsem a vstal s tím že půjdu.

Díval jsem se s lítostí na Mikita který odcházel. Když jsme slyšeli že se dveře zavřeli Takashi mě chvíli kolíbal a šeptal uklidňující slůvka. Pak mi řekl ať si odpočinu a tak jsem zavřel oči a usnul.

Jak usnul začal jsem nám balit věci. Jídlo dokoupíme a oblečení taky. Vzal jsem toho pár. Nějaké trička a spodní prádlo. Vzal jsem svůj dárek pro Joshiho a po hodině ho došel vzbudit. ''Lásko. Vstávat. Pojedeme na výlet.''