Mocná (ff Harry Potter)

Kapitola 1 - Odložené dítě

Po zšeřelé ulici města Harrogate se jako ozvěna rozneslo tiché prásk! Dvě postavy zahalené v černých pláštích se rozhlédly po ulici, kontrolujíc všechny lampy od nich vzdálené v přiměřené vzdálenosti. Schovávali se ve stínech, to proto, aby je nikdo nemohl zahlédnout. Nižší postava v rukou držela malý uzlíček plný peřinek a v nich tiše spalo děťátko.

Vyšší postava se naklonila přes rameno té nižší. „Jsi si jistá, že je toto správné?" zeptal se mužský hlas vyšší postavy té druhé. V rukou držel klacík, držel ho s takovou důležitostí, že by nikdo nevěřil, že je to pouhopouhá větvička ze stromu, nebo není?

„Ano, jsem si naprosto jistá. Toto děvče si nezaslouží zemřít jen, co se narodí. Ne, věřím, že ji zde na světě čeká ještě velký úkol. Její matka by ji nechala vykrvácet, chudinku ubohou. Vůbec jsem tomu nechtěla věřit, jak by mohla zabít svoje vlastní dítě? Neslýchané." Ženský hlas nižší postavy byl prostoupen hněvem nad matkou děťátka, pohrdavost nad matkou dítěte však byla ještě větší, než samotný hněv. Lehce přejela rukou po čele miminka, pohladila ho, jako by ho hladila vlastní matka, něžně a s láskou. „Její matka je tvá sestra, víš dobře, jak dokáže být tvá sestra krutá." V tu chvíli světlo lamp na opačné straně ulice zablikalo. Obě postavy se stáhly více do tmy, pozorujíc třetí postavu, která se, stejně jako dvě předešlé postavy, objevila s tichým prásk!, rozléhajícím se ulicí až ke dvěma postavám ve stínech. Třetí postava, též zahalená v černém plášti, se porozhlédla po ulici, a když spatřila postavy skrývající se ve stínech, vydala se k nim.

„To jsi jen ty? Už jsem se strachovala, že nás sem přišla hledat má sestra." Nižší postava se zadívala do peřinek na děvčátko v nich. Spala klidně, v ručičce svírala náhrdelník. „Tvá sestra je vyčerpána z porodu, téměř okamžitě upadla do spánku. Chtěl jsem vidět toto dítě, než ho zde odložíte." Třetí postava, muž, poukázala k domu na druhé straně ulice. „Víte určitě, že ji tu můžete nechat? Je to mudlovské místo, ona je čistokrevná čarodějka, plní mě to odporem." Postavy potřásly hlavou. Žena si lehce povzdychla, než se znovu jala slova. „Také z toho nejsem velice nadšená, ale toto je lepší řešení, než ji nechat na pospas mé sestře a jejím myšlenkám o smrti jejího vlastního dítěte." Oba muži museli dát ženě za pravdu, pravda byla totiž přesně taková, jakou ji žena vylíčila.

Všechny postavy se vydaly k domku na druhé straně ulice, stále se skrývajíc ve stínech. Miminko v peřinkách protáhlo své ručičky a otevřelo své hnědé, až skoro černé, oči. Vystrašeně se dívalo na tři postavy před sebou, kroutíc se v peřinkách, pevně svírajíc náhrdelník, medailonek, ve svých ručičkách. „Probudila se," konstatovala žena, kontrolujíc její teplotu a tep srdce. „Zdá se zdravá," oznámila mužům po svém boku, ti si vzápětí tiše oddychli. Pomalu v tichosti došli před dveře domu. Na ceduli nad branou z železa s ornamenty květů z Yorkshirského znaku o několik kroků vedle stálo: Grove House.

Žena naposledy pohladila svou neteř po tvářičce, než ji položila na práh domu. „Zde jí snad bude lépe," dodala, než se otočila a se svěšenou hlavou se temnými místy ulice vzdálila od prahu domu. Muži ji okamžitě následovali, nikdo z nich však nepromluvil, jen se tiše plížili ve stínech, dokud se neocitli na místě jejich setkání. „Nesmíte se o ní nikdy zmínit, ani omylem. Je to to největší tajemství, jaké jsme kdy před Pánem zla měli. Nikdy se to nesmí dozvědět, nikdy, rozumíte?" Muži pouze přikývli na znamení, že rozumí. „A nikdo ji nesmí hledat, ani moje sestra, ani my sami."

Postavy s tichým prásk! po několika vteřinách zmizely. Nikdo je neviděl, nikdo je nezaslechl. Tichou ulicí se roznesl větřík, profoukl skrz peřinky a děvčátko tak okusilo studený vítr na své kůži. Noc se stávala studenější, děvčátko však bylo stále statečnější a statečnější, nevypustilo jediný výkřik, jediný vzlyk. Kolem třetí ráno ovšem uhodily největší mrazy, foukal také silný studený vítr a miminko v peřinkách již zimu nemohlo dále trpět, a tak se dalo do hlasitého křiku a pláče, jež probudil ženy v domě, u jehož prahu bylo děvčátko odloženo.

Příběh věnován: oBARUo
Všechno nejlepší 🎊🎉
- CrazyDarkness