Mocná (ff Harry Potter)

Kapitola 15 - Strach

Rebecca se probudila unavená, nedokázala se ani posadit. V pokoji se nikdo nenacházel, dívka tedy usoudila, že její spolužačky již vstaly a odešly na snídani. Když se podívala na hodiny, zjistila, že už je dávno po poledni. Zděsila se, pokud by mohla, okamžitě by vyletěla z postele, jelikož se ale opravdu mohla jen stěží pohnout, zůstala ležet v posteli.

Navečer byla již dívka natolik v pořádku, že se zvedla z postele a vydala se na večeři. Když šla kolem jednoho z obrazů na třetím patře, dívka periferně zaregistrovala mužskou postavu jdoucí opačným směrem. Dívka chlapce okamžitě poznala. Ovšem nechtěla mu vysvětlovat, kde celý den byla, proto ho ani nepozdravila, vlastně mu nevěnovala ani jediný pohled, prošla kolem něj a pokračovala v cestě. V zádech cítila chlapcův pohled, dokonce si i byla jistá, že ji chlapec následoval a nemýlila se.

Chlapec dívku opravdu následoval, jeho úmyslem ale nebylo z dívky tahat rozumy, ale ujistit se, že je v pořádku. Tak chlapec beze slova následoval Rebeccu celou cestu až k Velké síni, kde se dívce podlomily nohy a kdyby nebyl chlapec hned za ní, skončila by na zemi.

„Díky, Same." Rebecca se vymanila z jeho náruče, když si byla jistá, že je naprosto schopna udržet se na nohou. „Jsi si jistá, že jsi v pořádku? Můžu tě doprovodit na ošetřovnu." Dívka záporně zakývala hlavou. „Ne, to je jen proto, že jsem dnes celý den nic nejedla."

~

„Nemyslím si, že je úplně v pořádku." Zakroutil hlavou Samuel vyprávěje Benjaminovi, čeho byl před několika hodinami svědkem. Dělal si o Rebeccu starosti, celý den nebyla ve škole, i když ji hledal, tak ji nikde nenašel, a když už ji konečně spatřil, nevypadala vůbec dobře. To, že se skoro skácela k zemi, tomu ještě více nasvědčovalo, něco nebylo v pořádku.

„Byla několik nocí za sebou vzhůru na obchůzkách v Zapovězeném lese s Hagridem, pravděpodobně za celý týden neprospala více jak šest hodin, je pochopitelné, že to musela dospat. A o tom co ti řekla si myslím, že je pravda. Celý týden toho také moc nesnědla, je možné, že tím byla oslabena. Dej jí pár hodin a bude zase jako dřív." Samuel se podivil nad klidem, s jakým Benjamin mluvil. Věděl moc dobře, že se dívka Benjaminovi líbila. Nedokázal pochopit, že to chlapec mohl brát na tak lehkou váhu. Vlastně ho to vytáčelo.

„Jak můžeš být tak klidný?" Benjamin na Samuela pohlédl zpoza knihy, než se do ní znovu začetl. „Alespoň jeden z nás by měl být," podotkl s ledovým klidem Benjamin, až Samuelovi přejela po zádech studená vlna zanechávajíc za sebou husí kůži.

Ovšemže se Benjamin o dívku také strachoval, snažil se ale zachovat klidnou, čistou hlavu a zdravý rozum s logickým myšlením. Sám sebe se snažil uklidnit čtením knížek, ale věčné Samuelovy připomínky a strachování se o dívku mu situaci neulehčovaly. Nakonec to již nevydržel, zvedl se, posbíral si několik svých knih a bez jediného slova odešel. Potřeboval klid. Chtěl být sám, aby mohl přemýšlet.

Benjamin došel do sovince, sice zde houkaly sovy, mnoho lidí sem ale touto dobou nechodilo. Alespoň si to myslel.

„Myslíš, že někdy zjistím, kdo jsou mí biologičtí rodiče, Cong-Min?" Benjamin zaslechl povědomý hlas. Hlas dívky, která by měla být v posteli, jestli se chtěla co nejrychleji zotavit. Benjamin chtěl dívce vynadat, když zpozoroval, že dívčiny tváře smáčí několik slz. Rebecca tiše ronila slzy, zatímco hladila svého výra sibiřského po křídlech. Chlapec se vždy divil, jak může tak samotářský výr vydržet v něčí společnosti, pokud ta společnost ale byla Rebecca, nedivil se, že s ní tvorové a zvířata rádi trávili čas. Jeho majitelka byla nejmilejší osoba na světě, jakou Benjamin kdy potkal.