Mocná (ff Harry Potter)

Kapitola 14 - Ochrana

Rebecca již s Hagridem strávila tři noci procházením Zapovězeného lesa a hledáním kentaurů. Přestože se kentauři nechtěli schovávat, nemohli je najít. Museli být hluboko v lesích, jinak si to dívka nedokázala vysvětlit. Hagrid dívce tvrdil, že je ještě čas na to je najít, jelikož mozkomoři měli dorazit až koncem týdne, dívka se však nedokázala ubránit pocitu, že je něco špatně. Cítila velkou potřebu je najít co nejdříve. Dřív než bude pozdě.

„Hagride, opravdu si nemyslím, že jsou úplně v pořádku. Něco se jim muselo stát, vždyť je nemůžeme najít již čtyři dny!" Dívka se na hajného dívala se strachem, strachem o kentaury. Jen jednou jednoho potkala a ten jí připadal sympatický. Rebecca by nikdy nezanevřela nad kouzelnými bytostmi.

„Neboj se, Becky. Brzo je najdem," uklidňoval ji Hagrid. Na rozdíl od dívky byl naprosto klidný, jeho klidnost ale dívku o to více znervózňovala „Jejich stádo se dokáže rychle přesouvat, možná se přesouvaj na místa, kde už sme hledali," zamyslel se Hagrid, něco na tom, co řekl, dávalo smysl. Možná kentauři nechtěli, aby je našli. To ale ovšem zcela měnilo situaci.

„Zítra se rozdělíme. Já pudu hluboko a ty budeš hlídat kraje. Pokryjem tak větší území," rozhodl Hagrid. Dívka nemohla říci, že to nebyl dobrý nápad, ale byla v tom malinká trhlinka. „Ale jak si dáme vědět, že jsme je našli? U mě to těžké nebude, můžu vyslat jiskry, ale jak já zjistím, že jsi je našel ty?" Hagrid se zamyslel, Rebecca měla pravdu, jak to ona zjistí? To ona musí vyčarovat svého patrona.

„Na něco přijdem, máme ještě dva dny na to je najít."

~

„Zhoršil ses. Nedokážeš se dostatečně soustředit." Rebecca a Benjamin znovu trénovali Patronovo zaklínadlo. Upřímně dívku chlapec lehce frustroval, sama měla několik věci, které musela vyřešit a navíc jí dělalo starosti, jak se její kamarád v posledních dnech zhoršil.

„Já vím. Promiň, musím pořád myslet na něco jiného." I Benjamin měl několik věcí, kterého trápily, dívce se s nimi ale nemohl svěřit, jelikož se týkaly právě jí. „Co kdybys to zkusila ty? Dám si pauzu." Dívka pouze přikývla. Tak jako tak si potřebovala před večerem jednou svého patrona vyvolat, aby si byla jistá, že to zvládne, až bude čelit mozkomorům.

Ve chvíli, kdy se dívka začala plně soustředit na svou šťastnou vzpomínku a nechala se jí zaplnit, Samuel se potichu připojil k Benjaminovi a dívku sledoval.

Dívka, plně soustředěná na svou vzpomínku, pomalu otevřela oči, pozvedla hůlku a pronesla zaklínadlo. Z hůlky vytryskl mocný záblesk stříbrného světla, který se zformoval do testrálí podoby. Patron byl tak silný, že jeho záře na chvíli oslepila oba chlapce. Patron se rozeběhl mezi stromy, několikrát oběhl mýtinku, na které se dva chlapci a dívka nacházeli, až doběhl k dívce, postavil se jí po boku a zůstal na místě stát.

Dívka lehce povolila své soustředění a záře patrona lehce pohasla. Rebecca povolovala své soustředění, dokud patron úplně nezmizel. Najednou ji něco napadlo. Pokud chce pokrýt co nejvíce území, mohla by se nechat ‚svézt'. Otázkou ale zůstávalo, jestli si má zvolit testrála, nebo hipogryfa.

„Co to bylo? Ten patron byl tak silný." Nevěřícně hleděl na dívku Samuel. Byl jak ohromený, tak i mírně úzkostlivý. Jak velkou sílu dívka stojící před ním měla? Dívka však byla zaměstnána svými myšlenkami, proto mu neodpověděla, dokonce mu ani nevěnovala žádnou pozornost. Rozešla se do lesa, chlapci jí následovali, snažili se jít, co nejtišeji to šlo, aby dívku nevyrušili z jejích myšlenek, které nad ní převzaly moc.

Dívka došla až na mýtinku v hlubokém lese, do teritoria testrálů. Hned věděla, proč sem přišla, i když si na cestu na mýtinu nevzpomínala. K ní během několika vteřin přiběhl jeden z testrálů, byl to ten, se kterým už v dětství trávila plno času, ten, se kterým měla zvláštní pouto.