Mocná (ff Harry Potter)

Kapitola 4 - Rozhovor

„Co budeme dělat teď, když je profesor Brumbál pryč?" ptal se zoufale hlas profesorky Prýtové nynějšího ředitele Bradavic – Severuse Snapea. „O to se nemusíte starat, profesorko Prýtová. Její výchovu si nyní vezmu do rukou já," zněla jeho odpověď. Profesor Snape patřil sice ke Smrtijedům, ale na žádost, teď už minulého, ředitele Bradavic, Albuse Brumbála, měl za úkol dívku skrýt před ostatními Smrtijedy a samotným Pánem zla co nejdéle to půjde.

Do ředitelny vtrhla profesorka McGonagallová, byla tak rozzuřená, že se ani neobtěžovala zaklepat na dveře. „Severusi, co si to dovolujete? Vstoupit na Bradavické pozemky, přijít až do této místnosti, jak neslýchané!" Severus Snape se nezaujatě otočil směrem k profesorce. Jeho povýšený pohled dával jasně najevo, že postavení profesorky není ani zdaleka tak vysoko, aby si mohla toto dovolit k nynějšímu novému řediteli Bradavic. „Jak vidíte, drahá Minervo, ode dneška jsem ředitelem Bradavic já. Dnes se všechno velmi změní." Profesorka McGonagallová stála naprosto s úžasem stále na stejném místě, zatímco ředitel obešel stůl a posadil se za něj. „Jak můžete usedat na jeho místo potom, co jste udělal?" Hlas profesorky v sobě nesl rozhořčení a opovržení novým Bradavickým ředitelem. Sama nevěděla, co se stalo na Astronomické věži před dvěma měsíci, ale všechno si vyslechla ve velmi podrobném vyprávění nebelvírského studenta, kterého měl profesor Brumbál velmi v oblibě, Harryho Pottera. Dobře věděla o Snapovi a jeho minulosti a zkušenostmi se Smrtijedy, sama ale nevěřila, že by Snape byl něčeho takového schopen, věřila, že Snape je Brumbálovi naprosto oddaný, nikdy by nečekala, že by Snape zabil profesora Brumbála, nikdy. V životě se ale stávají věci, které nečekáme, proto je to život.

Profesorka McGonagallová právě známkovala eseje žáků čtvrtého ročníku, když jí na okno zaťukala sova, v zobáku nesouc dopis. Profesorka sovu pustila dovnitř, převzala si od ní dopis a okno za odlétající sovou zavřela. Jen co spatřila písmo na něm, okamžitě věděla, od koho dopis je.

Minervo,

Stavte se dnes v ředitelně, prosím Vás. Nikdo Vás nesmí vidět, Smrtijedi jsou všude.

Děkuji,

Severus Snape, ředitel Školy čar a kouzel v Bradavicích.

Profesorka byla překvapena obsahem dopisu, více překvapená však byla tím, že ji Snape o něco prosil. Sama ale byla zvědavá, co by po ní mohl Severus Snape chtít tak důležitého, že ani Smrtijedi nesmějí vědět, že si ji do ředitelny zavolal.

Profesorka McGonagallová se procházela poblíž ředitelny ve své kočičí podobě, zatímco se snažila skrývat co nejvíce ve stínech. Pokud ji nikdo nesmí vidět, pak to jistě muselo být něco velmi důležitého, možná něco o Albusi Brumbálovi, možná něco o Bradavicích a Lordu Voldemortovi, sama se ale mohla jen dohadovat.

Minerva se úspěšně dostala do ředitelny, aniž by ji někdo spatřil, ani sám ředitel Bradavic si jí nevšiml, když vstoupila do ředitelny. „Přál jste si mě vidět, pane řediteli?" Její silný hlas se roznesl ředitelnou, Snape otevřel své zavřené oči, postavil se a odkryl tak profesorce pohled na dívku, která seděla na židli za ředitelem. Profesorka McGonagallová ji ihned poznala, jak by také ne, bylo to nejmocnější miminko, jaké kdy spatřila.

„Ano, chtěl. Jak jste si již jistě dokázala domyslet, týká se to této dívky." Poukázal za sebe s vážným výrazem na tváři, ani profesorka McGonagallová si nedovolila teď znovu otevírat případ Astronomická věž a Albus Brumbál, ne pokud se to týkalo toho dítěte. „O co se jedná?" Snape si dívku posadil na klín a zadíval se na profesorku. „Válka se blíží, Minervo, jsem si jist, že o tom víte, nebo alespoň něco tušíte. Čím rychleji se blíží, tím blíže je i můj konec. Je čas, abych vám svěřil do péče toto dítě." Severus Snape nikdy neměl děti v oblibě a několik posledních měsíců strávil v utrpení, alespoň to si myslel. Nikdo mu nemohl říci, že dítě bylo na svůj věk velmi tiché a hodné, statečné. Velmi zřídka plakalo, a když už spustilo, bylo to kvůli jídlu, na které Snape zapomněl.

„Jak to myslíte, Severusi, že se váš konec blíží? Lord Voldemort vás přece nemůže postrádat." Profesorka nechápala, jak by se mohl ředitelův konec blížit, když bude stát na straně Smrtijedů, Lord Voldemort si nemůže dovolit někoho postrádat. „Jistě víte, co chce Pán zla nejvíc, kromě smrti pana Pottera." Profesorka se zamyslela, věděla hned o několika věcích, které by mohl Voldemort chtít, jak to ale souviselo s profesorem Brumbálem? V tu chvíli to profesorku McGonagallovou uhodilo jako blesk z čistého nebe. „Nesnažíte se říci, že Lord Voldemort chce bezovou hůlku, že ne?" Profesorka se zděsila, hůlku totiž pohřbili s jeho majitelem a představa Voldemorta vykrádající hroby může někomu sice připadat směšná, v tomto případě to ale bylo více než děsivé. „On už ji má, Minervo, problém vězí v tom, že ho nechce poslouchat," vysvětlil ředitel. Sám si byl jistý, že se ho Voldemort pokusí zabít a s největší pravděpodobností se mu to i podaří, Severus Snape nesmí vzdorovat jak přirozenému chodu vesmíru, tak Pánovi Zla a mnohem větší pošetilostí by bylo se před ním schovávat. „A proto, že jste profesora Brumbála zabil, tak vám teď bezová hůlka patří, nemýlím-li se." Ředitel na profesorčina slova přikývl, nevyvádějíc ji z omylu. Byla sice pravda, že Albuse Brumbála zabil, ovšem bylo to na jeho přání, to ovšem nikdo netušil, stejně jako, kromě některých, nikdo nevěděl, že bezová hůlka právě patřila Dracu Malfoyovi, chlapci, který profesora Brumbála na Astronomické věži tu noc odzbrojil.

„Chcete tedy po mně, abych ji schovala někde, kde jí nikdo neublíží, kde ji nikdo nenajde." Dívka rozhovor poslouchala z klína ředitele Bradavic, ovšem skoro ničemu nerozuměla. Uměla už sice trochu mluvit, což mimochodem ředitele, když to poprvé uslyšel, velmi potěšilo, ale neměla tolik rozšířenou slovní zásobu, aby rozuměla všemu, o čem si dva kouzelníci povídali v její přítomnosti.

„Přesně o to vás žádám, Minervo. Bylo to přání profesora Brumbála. Bude velmi složité ji odsud dostat, aniž by si toho kdokoli všiml. Jediná výhoda je, že zřídkakdy pláče." Severus Snape věděl o dítěti pravděpodobně nejvíce, přeci jen jej posledních několik měsíců vychovával. Věděl dobře, že je vynalézavá a její schopnosti neobyčejné.

Brzy už se dostaneme z uvádění příběhu ke skutečnému ději.
A jako vždy je tato část, stejně jako celý příběh, věnován: oBARUo
Snad se líbilo 😉
-CrazyDarkness