Mocná (ff Harry Potter)

Kapitola 12 - Erb

Benjamin seděl v knihovně, na stole leželo několik otevřených knih, všechny se stejným obsahem: Erby důležitých čistokrevných kouzelnických rodin. Byl si jistý, že tři havrany v Beckyně medailonku už někde viděl, proto našel všechny knihy, o kterých věděl, že jsou v nich erby vyobrazeny, a zároveň je i už dříve četl. Byla to slušná hromádka knih. Benjamin se ale v přítomnosti knih cítil jako ryba ve vodě, naprosto mu to v knihovně vyhovovalo.

Prohledal již několik knih, nic ale nenašel. Nedokázal udržet pozornost, stále mu mysl utíkala jinam. Je to již dva dny, kdy se stal incident s Becky a Lydií, nikdo si ale neumí vysvětlit její náhlou sílu a ona to nikomu nechce vysvětlit, ani jemu, či Samuelovi. Buďto opravdu neví, co se s ní vlastně stalo, nebo to ví až moc dobře, ale odmítá to komukoli vysvětlovat. To mu dělalo starost, pokud o tom Becky věděla, proč se mu již dříve nesvěřila? Mohl s tím něco udělat, nějakým způsobem jí pomoci, ale nemohl, protože o tom nevěděl.

Prolistoval několik stránek knihy, aniž by je vnímal. Když si to uvědomil, vrátil se zpět a začal od začátku. Tato kniha to nebyla, tamta také ne, ta předchozí absolutně ne, následující kniha v sobě vlastně žádné vyobrazení erbů neměla. Benjamin netušil, nad čím přemýšlel, když ji bral z regálů. Byla to kniha kouzelných tvorů. Najednou se zamyslel, s prozřením si pak knihu dal ke svým věcem s myšlenkou, že si ji půjčí a později si ji přečte.

Vedle něj se odsunula židle. Benjamin pozvedl oči a zase je sklopil ke knize, když zjistil, že je to Samuel. Ten si přečetl několik názvů knih, které již Benjamin stihl prolistovat. „Taky ti její medailonek něco připomněl, ale nemůžeš si vzpomenout?" zeptal se Samuel chlapce zavaleného knihami. Ten pouze přikývl, později ale promluvil: „Nevím kde, ale vím, že jsem to už někde viděl. Je to k zbláznění. Nemůžu si vzpomenout," postěžoval si Benjamin, sám ale věděl, že mu to nebylo k ničemu platné, jelikož se tím nic nevyřešilo.

„Taky jsem to už někde viděl, ale nevím kde. Jsem si stoprocentně jistý, že je to erb nějaké důležité rodiny, jen nevím jaké. I její medailonek už jsem někde viděl, jen kdybych si vzpomněl kde." Samuel se rozhodl znovu projít ty knihy, které už Benjamin prošel, jen pro jistotu. Nepochyboval o Benjaminově preciznosti, sám se ale chtěl podívat na erby, které neznal.

„Co by mohla znamenat ta písmena? T a P," přemýšlel nahlas Benjamin. Přál si, aby si vzpomněl, ale jeho dokonalá paměť ho zrazovala ve chvíli, kdy to nejméně potřeboval. Chlapec upřímně nevěděl kudy kam. Ať hledal, jak moc chtěl, nemohl nic najít. Samuel už to dávno vzdal a odešel, Benjamin ale vytrval a prohledával knihy jednu po druhé.

Najednou narazil na erb s lebkou, rukou s mečem, třemi havrany a dole nápisem: Toujours pur. Kniha zobrazovala i jeho jednoduchost před několika staletími, jak se čtyři havrani staly třemi, jak se velké B proměnilo na ruku držící meč, jak se vlci proměnili na lebku. Všude ale bylo jedno společné: Toujours pur. T a P. Vždy čistý.

Benjamin nad svým objevem chvíli seděl s naprosto vytřeštěnýma očima, než se vzpamatoval natolik, aby všechny knihy, kromě té jedné, vrátil zpět do regálů. Tuto knihu s ještě jednou knihou o kouzelných tvorech si půjčil. Jakmile vyšel z knihovny, rozběhl se na svou kolej. Stále tomu nemohl uvěřit. Jak by mohla být jejich potomkem?

~

„Jistě ti již došlo, že tentokrát vaše obchůzky s Hagridem nebudou jako ty předešlé." Rebecca stála naproti ředitelce Bradavic. Dívku již napadlo, že její trest nebude obyčejný trest. Pokud to bylo něco důležitého ale zároveň nebezpečného, ředitelce se tohle nemohlo rozhodovat jednoduše. Svou chráněnku by nevystavila nebezpečí, ale jelikož potřebovala, aby se o problém postaral někdo, jako byla právě její svěřenkyně, nemohla udělat jinak.

„Vypadá to, že se sem znovu chystají mozkomoři, nebylo by to nic hrozného, kdyby kvůli tomu nezačali dělat rozruch kentauři. Nechtějí již znovu utíkat a jinak se bránit, proto se rozhodli...jak tomu říkají mudlové?" zamyslela se ředitelka na vteřinku, než našla správné slovo. „Stávkovat. Nenazvala bych to přímo stávkou, ale spíše něco jako protest?" Na konci věty nejistě pozvedla tón svého hlasu, až z věty utvořila otázku. „Jednoduše potřebujeme někoho mocného, kdo dokáže vykouzlit dostatečně silného patrona, aby uchránil celé stádo kentaurů." Ředitelka se provinile zadívala na svou svěřenkyni, věděla dobře, že po ní chce mnoho. Co ale mohla dělat, již to dívce uložila jako školní trest, dívka nemohla odmítnout.

„Chápu. Můj náramek je teď stejně rozbitý, takže to nebude složité. Proč se sem chystají mozkomoři?" Dívka se více zajímala o důvod mozkomořího vpádu na pozemky Bradavic, než že je musela držet dál od kentaurů.

„Vypadá to, že se sem zase proplížili Smrtijedi." Povzdechla si ředitelka, ani už raději nepočítala, po kolikáté se toto stalo. „Proč prostě neuděláme silnější ochrannou bariéru? Mohla bych pomoci," nabídla se dívka, samotnou ji to už několikrát napadlo, zatím ale nebyla možnost, kdy by to mohla ředitelce navrhnout. Dnes se jí naskytla šance jí nabídku přednést, ředitelka Bradavic ale nevypadala ani nadšeně, ani nevypadala na to, že by návrh schválila.

„To nepůjde. Už takhle máme starosti s několika studenty, včetně tebe. Znamenalo by to mnoho papírování, což bych ovšem byla ochotna podstoupit, ale ministerstvo by to nikdy neschválilo. Musejí řešit několik nemálo formalit, když chtějí do Bradavic poslat každý rok úředníky účastnící se komise u zkoušek NKÚ a OVCE. Taky bychom museli získat svolení jezerních lidí a tvorů žijících v lese. Nepřeji si nic více, než bezpečí mých studentů, ale bylo by zbytečné se o to pokoušet v této době." Ředitelka by bývala ráda přijala dívčinu pomoc, bohužel to ale v této době nebylo možné.

- CrazyDarkness