Mocná (ff Harry Potter)

Kapitola 11 - Incident

Rebecca si o víkendu uklízela ve své chaloupce v Zapovězeném lese, když v šuplíku od stolu našla medailonek. Úplně na něj zapomněla, měla ho u sebe už od malička, domnívala se, že jí ho dala její biologická matka, než ji odložila do sirotčince.

Když medailonek otevřela, spatřila tři havrany a dole dvě písmena: T, P. Neměla tušení, co by to mohlo znamenat, ale začala být na své biologické rodiče zvědavá, ačkoli patřili do Zmijozelu a byla tu možnost, že byli Smrtijedi, chtěla alespoň vědět, kdo to byl. Připnula si medailonek na krk a pokračovala v uklízení.

„Kde jsi vzala ten medailonek? Nikdy jsem ho na tobě neviděl," podotkl Benjamin, když se všichni tři sešli před Velkou síní. Samuel se zdál hluboce zamyšlen, ani je nepozdravil. „Mám ho odjakživa, včera jsem trochu poklízela a našla ho mezi hromadou mých věcí. Najednou mě popadla zvědavost, chci zjistit, kdo jsou mí biologičtí rodiče." Benjamin přikývl na souhlas. „Můžu se na něj podívat?" Natahoval ruku směrem k Becky, v tu chvíli se ale objevil vedle Becky Samuel, Benjamin stáhl svou ruku.

„O čem je řeč? Byl jsem trošičku mimo." Úšklebek na jeho tváři jasně naznačoval, že věděl, že něco přerušil, ale bylo mu to jedno. „O medailonku," zasvětila ho Becky ukazujíc na medailonek visící na jejím krku. Samuel si ho všiml až ve chvíli, kdy na něj Rebecca ukázala, hned mu ale připadal povědomý. Nevěděl, kde už ho viděl, ale byl si jistý, že někde už ho viděl.

Sedli si pod strom u Černého jezera, dívka si medailonek rozepnula a podala ho Benjaminovi. Ten medailonek otevřel, objevil vevnitř tři havrany a dvě písmena. I Benjamin si po otevření byl jistý, že toto vyobrazení již někde viděl, nemohl si ale vzpomenout kde.

Samuel se taktéž podíval na medailonek, poznávajíc tři havrany. V hlavě viděl erb se třemi havrany, nemohl si ale vzpomenout, čí erb to byl. Medailonek Rebecce vrátil a znovu se ponořil svých myšlenek. Dnes mu rodiče znovu poslali dopis. Zase nebyli spokojeni s množstvím informací, které jim poskytl. Už více nepsal podrobnosti, ne, s tím už dávno přestal, ale přeci jen jim pokaždé nějaký ten řádek napsal, již mu ale bylo jedno, že se o ni jeho rodiče tak zajímají. Nemohl donášet na někoho, kdo si to nezaslouží, zvlášť když nevěděl, proč toho o dívce jeho rodiče chtějí tak mnoho vědět.

~

„Nemá rodiče, ale vytahuje se všude se svým kamarádem, cha." Rebecca zaslechla Lydii Helinovou. Samozřejmě, že její slova byla směřována právě na Rebeccu. Dívka si z toho nic nedělala, podobné urážky musela snášet často, někdy se jí sice dostalo podpory zmijozelského chlapce, ten ale v tomto momentě nebyl přítomen.

Rebecca to chtěla přejít, neposlouchat Lydii, ale Lydii se její chování nelíbilo. Chytla Rebeccu silně za ruku a shodila ji na zem, cestou jí zůstal v ruce náramek Rebeccy. „Myslíš si, že když ses skamarádila se Samuelem, tak si můžeš dělat, co se ti zachce? Tak to ses pěkně spletla." Hodila dívce její náramek k nohám, vysmívajíc se Rebecce do obličeje. Dívka byla schopna tohle všechno ještě hodit za hlavu a dělat, že se nic nestalo, to by ale Lydie nesměla vypustit z pusy ta slova, která vzápětí řekla.

„Jakže nazýváme děti, které nemají rodiče?" Lydie se odmlčela, téměř ale hned si na svou otázku odpověděla. „A správně. Sirotci. Rebecca Parcherova je sirotek. Dokonce už když ses narodila, tvoji rodiče věděli, že z tebe nic nebude a radši tě odložili, než aby tě vychovali. Tak žalostná jsi už jako novorozeně byla." Lydie se jí prakticky vysmívala do obličeje. Dívka by dokázala snést cokoli, ale nechtěla slyšet přesně ta slova, která si sama myslela, od někoho, jako byla Lydie Helinová.

Rebecca se postavila, ruce zatnuté v pěsti, pod povrchem to v ní tolik vřelo, že byste si dokázali opařit ruku. Lydie položila své věci na zem a vytáhla si hůlku. Rebecca ani hůlku nepotřebovala, jedna myšlenka, jeden rozčilený pocit a věci patřící Lydii vzplanuly fialovým plamenem. Sama Rebecca byla překvapena, naposledy před několika lety totiž nechávala věci vzplát plamenem modrým. Nic to ale neměnilo na její rozzuřenosti, přestože v ruce svírala svůj náramek, pokud si ho nezapnula na zápěstí, měl pouze umírněné účinky a jelikož zloba Rebeccy byla příliš velká, nedokázal ani zředit její sílu a tak se stalo, že se roztříštila všechna okna v patře, fialový plamen plál, aniž by spálil jedinou věc, kromě Lydiiných věcí.