Secret ( TVD, TO- Klaroline )

5✓návštěva u Marcela

" přijdu si pro to co mi patří již brzy " řekne ženský hlas a hned zmizí. Panečku. Kdo to byl? Ten hlas mi připadal strašně povědomí ale nedokázala jsem ho zařadit. Zítra to řeknu Klausovi. Koukla jsem se na hodiny. Čtyři ráno?! Proboha! Unaveně jsem si šla zase lehnout ale už jsem neusnula. Přemýšlela jsem nad tou ženou. Kdo to byl a odkud jsem jí znala? Vrtá mi to hlavou. Bylo už sedm a já unaveně vstala. Stejně už neusnu. 

Převlečená jsem sešla dolů. Došla jsem do kuchyně. Je zvláštní ale vůbec poslední dobou nemám chuť k jídlu. Vzala jsem si alespoň jablko.
" To není moc vydatná snídaně " ozve se za mnou mužský hlas. Klaus.
" Nemám hlad " řeknu podrážděně aniž by jsem se otočila.
" Ale copak princezna se nám špatně vyspala" zavtipkuje.
" Proč jsem tady Klausi? " Zeptám se. Nemám náladu na vtípky.
" Proč si myslíš že to má důvod " řekne.
" Musíš mít nějaký důvod proč si mě sem vzal. Nazval si to tu domovem ale pro tebe! já tady doma nejsem a ráda bych se vrátila! Proč mi tedy bráníš? Nic pro tebe neznamenám a ani nemám žádnou cenu!" řeknu téměř naštvaně.
" Pro mě cenu máš, jenom jsem se bál že už by ses nevrátila " téměř zašeptá a zmizí. Řekl to co si myslím nebo to byl výplod mé fantazie. Že by cítil něco víc? To je přece blbost určitě jsem se jenom přeslechla. Přešla jsem to a došla do pokoje. Po tom rozhovoru s Klausem už jsem úplně zapomněla na nějakou ženskou.

Za chvíli si pro mě dojde Marcel. Máme hodně co probírat. Možná se setkám i s Jacem. Naposledy to nebylo moc dobré shledání. Srazit ho k zemi a dělat že to nejsem já. No alespoň to bylo originální. Zazvonil zvonek. Seběhla jsem dolů. Byl tam Klaus který o něčem s Marcelem mluvil ale hned jak domluvil beze slova zmizel. Svým způsobem mě to zasáhlo.

Začali jsme si povídat o všemožných věcech. Jsou to roky co jsme se neviděli a teď je to příjemné. Ve dveřích se najednou objevil Jace.
" Johnathane " vypískla jsem a vběhla jsem mu do náruče kterou už měl připravenou jenom pro mě. Byl něco jako můj bratr.
" Lett takže si to ty! " Řekne a ještě víc mě stiskne. Povídali jsme si o minulosti i o budoucnosti taky jsme dost zavzpomínali. Náramně jsme se bavili. Naštěstí když se mě někdo zeptá co všechno mi ukázal tak to vím už z dřívější doby. Začalo se stmívat a já se rozhodla se vrátit. Rozloučila jsem se s nimi a překvapivě tichými ulicemi šla směr sídlo Mikaelson. Dnešek byl nepopsatelný. S kluky jsme si slíbili že se jako neznámé. Měla jsem po cestě zpět zvláštní pocit že mě někdo sleduje. Naštěstí už jsem akorát došla. Vevnitř byl zvláštní klid. Ve vedlejší místnosti všichni seděli a každý dělal svoje. Například Elijah si četl. Jenom jsem všechny pozdravila a sedla jsem si na židli v rohu. Ne že by mě měli rádi ale tolerují mojí přítomnost. Naprosto jsem se ponořila do své mysli.
" Caroline posloucháš mě? " Ozval se mi hlas u ucha.
" Co? " Vyhrkla jsem. Freya jen protočila oči.
" Jen jsem se ptala jak si se měla ve městě? " Zeptá se.
" Bylo to fajn New Orleans je opravdu krásné město." Řeknu.
" A co Marcel nezlobil tě moc? " Zavtipkuje Rebekah.
" Ne vlastně se ptal hlavně na tebe Beko čím to asi bude? " Řeknu laškovně. Rebeka nabrala červený odstín a zmizela pryč. Už bych se znova ponořila do myšlenek kdyby mě nevyrušila obrovská rána. Všechny okna byli rozbité stejně jako vše skleněné v téhle místnosti. Všude byla tma.
" Co se děje? " Zeptala se Freya.
" Nemám ani tušení " zašeptám.

*******

605 slov
Další kapitola! Doufám že líbí v příští se máte na co těšit. 😂😂😂❤️❤️