Secret ( TVD, TO- Klaroline )

14✓čas říct celou pravdu

Stála jsem u těch velkých vstupních dveří a odhodlávala se zaklepat. Je to správné? Přeci jen chci mu říct o části života kterou jsem pohřbila hluboko, opravdu hluboko v mé hlavě. Hlouběji to ani nešlo. Vím že Klause miluju a že jestli mě odmítne bude to hodně bolet. Jsem ochotná nést následky za své chyby a lži. S touto větou jsem zaklepala na ty dnes tak děsivé dveře. Chytla jsem si ruku jako kdybych se snad o ty dveře popálila. Slyšela jsem kroky blížící se ke dveřím. Ještě můžu utéct. Ne! Jsem dost zodpovědná a odhodlaná na to abych neutekla jako malá ustrašená upírka. Dveře se otevřeli a za nimi stála dosud nepřiznaná noční můra.

" Musíme si promluvit " šeptnu docela vyděšeně. Kývne. Na jeho pohledu bylo něco děsivě chladného. Když si to tak řeknu lhala jsem jenom o své minulosti. No to je asi dost na to aby se na mě tak díval. Fajn! Jsem hrozná a taky zmatená. Nevím co je horší. Sedli jsme si na gauč u krbu. Nastalo to čeho jsem se nebála dokud to nenastalo. Ticho. To příšerně dlouhé ticho.
" Klausi...mrzí mmě že jsem ti lhala. Já..."
" Ty co? Myslel jsem že mě miluješ..."
" Taky miluju...." nahrnuli se mi slzy do očí. Byl tak naštvaný ale víc zklamaný a to ze mě. Zklamala jsem Klause Mikaelsona a přitom jsem stihla zklamat i sama sebe. Tohle se zrovna nepovedlo. Vlastně vůbec ne.
" ty si mi celou tu dobu lhala Caroline! nebo Collet!? Já vlastně ni nevím s kým teď mluvím " řekl zlomeně a flustrovaně si projel rukou ve vlasech.
" Klausi prosím jen mě vyslechni chci ti o sobě říct celou pravdu a pokud už mě pak nebudeš chtít vidět odejdu a slibuju že už mě nikdy v životě neuvidíš " kouknu se mu z příma do očí.
" Dobře tak do toho mluv " řekne chladně. Nad tím jsem se jen otřásla. Nadechla jsem se.
" Podej mi ruku " řekla jsem dost nervózně. Nedůvěřivě jí ke mě natáhl. Oba dva jsme zavřeli oči. Přehrála jsem mu důležité momenty mého života. Od nejhorší po ty nejlepší. Spoustu věcí vidět znova bolelo. Hodně bolelo. Od mého dětství s mým tátou a sestrami přes první moment kdy jsem viděla Annabelle či seznámením s Jacem, Marcelem, Tessou a Williamem až po smrt lidí co jsem milovala na de vše na světě. Vím že jsem mu odhalila spoustu věcí a prakticky veškerá moje tajemství. Je fakt že je to od něj dost pokrytectví když si řeknu že o něm prakticky nic nevím ale je fakt že mi myslím v ničem nelhal. Otevřeli jsme oči. Ani nevím jak dlouho jsme se dívali do očí. Mé se leskly od slz a jeho nic neříkali. Absolutně žádná emoce. Mám pocit že to nedopadne dobře. Ukázala jsem mu svou minulost a on na to nic neřekne?! Můj strach a vina se měnila na zlost.
" Ty na to nic neřekneš? " Ujelo mi trochu dost naštvaně z úst dřív než jsem si to stačila dostatečně rozmyslet. To jsem nechtěla. Ach jo...

************************
500 slov ✌️
Lol snad dobrý nejsem moc dobrý vypravěč tak jsem vám tu udělala takovou rychlou zkrácenou verzi xdd