AETHER: MSTITELKA |Avengers FF|

4. Feeling like no one

Steve's pov.:

Z mise jsme jeli spocení, unavení a hlavně s pocitem prohry.

Wanda se zhroutila a nechce s nikým z nás mluvit, ani s Pietrem, což se docela divím, protože to je, přeci jen, její dvojče.

Všechno si to dávala za vinu. Ano, možná to její chyba byla, ale každý občas dělá chyby. Je to lidské. Chybovat.

Povzdechl jsem si a prohrál jsem si vlasy.

Měl jsem strach o Aether. Je v pořádku? Co se jí stalo? Nemůžu se dočkat, až jí uvidím.

„Steve." Na rameni mi přistála Natashyna dlaň.

„Ano?"

„Volala mi Simmonsová," začala a zadívala se z okna quingetu, „museli dát Aether do umělého spánku, protože musí poupravit to sérum GH."

Z mého dece se při těch slovech odložil další střípek. Copak nám není souzeno žít normálně?

„Za jak dlouho jí proberou?" Zeptal jsem se, doufajíc v uspokojivou odpověď.

„Nevím Steve," povzdechla si a v mém mozku se začala hromadit zoufalost, „chvilku bude trvat, než Jemma upraví to sérum tak, aby se dalo prolínat s její krví."

„To je Stark nemohl varovat ještě před tou operací?" Zavrčel jsem, dávajíc vše za vinu miliardáři.

„Kdyby nesestrojil toho pitomýho robota, tak by Aether takovýhle problémy neměla, neumřela by!"

„Takže chceš říct, že je to vlastně Tonyho vina?" Ujišťovala se Nat překvapeně.

„Jo." Odsekl jsem. Vztek mi zastínil všechny myšlenky a znemožnil mi racionálně uvažovat.

„Steve, možná je to Starkova chyba, což určitě je, ale Aether to nijak nepomůže." Připojil se do rozhovoru i Pietro.

Svůj pichlavý pohled jsem tedy zabodnul do jeho ledově modrých očí, ve kterých mrzla upřímnost a obavy.

„Byla to taky moje chyba, kdybych reagoval rychle, mohl jsem tu kulku schytat za ní." Pokračoval dál.

Překvapením se mi rozšířili zorničky a moje dýchání se zklidnilo. Ruce, které jsem měl zatnuté v pěst jsem uvolnil. Přiznal jsem, že má pravdu.

„Děkuju." Zašeptal jsem zmoženě a posadil jsem se zpátky na místo, ze kterého jsem během svého monologu vstal.

„Nemáte zač, kapitáne." Zasalutoval a pak sevytratil do pravého křídla za Wandou, která tam seděla už od začátku naší cesty zpátky na okraj New Yorku.

„Je to chytrej kluk." Pronesla s ledovým klidem Natasha, která obsadila volné místo vedle mně.

„Steve nebyl jsi jedinej, kdo si vyčítal její krátkodobou smrt. Byl za mnou a Clintem. Řekl nám, že si to vyčítá, že na jejím místě měl být on." Podíval jsem se na Nat s úžasem v očích.

Nikdy jsem nečekal, že by si to mohl vyčítat.

***

Two Weeks Later:

Aether's pov.:

Píp, píp, píp...

Trhaný zvuk nemocničních přístrojů u mé hlavy Můj sluch zaregistroval jako první.

Šoupání židle jako druhé a Můj mozek rozpoznal dotek na mé tváři, to jak mi někdo odhrnoval vlasy.