AETHER: MSTITELKA |Avengers FF|

13. Back again

Eileen pov.:

Po tom výbuchu, co způsobil ten fialový obr jsem všechny pochytala svými schopnostmi.

Polovina Asgardského lidu odletěla s Valkýrou někam pryč v lodi, která byla součástí lodi, kterou jsme letěli.

Narazila jsem do nějaké divné lodi, která měla velké čelní sklo.

Přes něj jsem uviděla nějakého mývala, chlápka s hnědými vlasy, zelenou ženu a svalnatého chlápka s nějakými červenými runami na jeho modré kůži.

V pozadí jsem dokonce viděla nějaký strom, který vypadal jako nějaký dospívající kluk.

Něco mě, i mou rodinu vtáhlo do lodi a já uviděla, jak na mě mýval s tím mužem míří zbraněmi.

„Kdo jsi a co tady chceš?" Zeptal se chlapík.

„Jsem Eileen Rogersová a přišla jsem v míru." Řeknu a pomalu se zvednu z lehu do sedu.

„A kdo jsou oni?" Zeptá se teď zelená žena, která si mě nedůvěřivě měřila pohledem a ukázala na mého strýce a mou matku.

„Jsou moje rodina, moje matka -" ukázala jsem na mou matku, která ležela nehybně, skoro mrtvě vypadající, na podlaze lodi - „a tohle je můj strýc." Ukázala jsem na Thora ležícího na zemi, s obličejem přitisknutým k zemi.

„Co se stalo? Dostali jsme zprávu, že Asgardská flotila byla napadená a potřebuje pomoct." Zelená žena mi podala ruku a já jí s radostí přijala a zvedla se na vratké nohy.

Trochu jsem se zamotala a opřela jsem se o kovovou stěnu lodě.

„To jsme opravdu byli my, ale ten fialový chlápek nám zničil loď dřív, než jste přiletěli." Povzdechla jsem si a chytla jsem se za hlavu, protože se mi zatočila, jako kdybych byla na kolotoči.

„Fialový chlápek?" Zeptala se sama sebe ta zelená žena.

„Jo," vydechla jsem těžce, „se svými poskoky zabil poloviny našeho lidu."

„Thanos."

„Thanos? To je on? Ten fialovej obr?" Zeptala jsem se s pouvednutým obočím.

Hlava se mi znovu zatočila a já se jen tak tak stihla znovu přichytit o stěnu.

„Jsi v pořádku?" Zeptala se mě ta zelená žena.

„Jo, js-" Ale než jsem stačila doříct větu, podlomili se mi kolena a já jsem se v bezvědomí složila k zemi.

***

Third person's pov.:

Wanda a Lokim, už v bezpečí v quingetu, ve kterém přiletěla jejich pomoc, v podobě Black Widow, Falcona, Kapitána Ameriky a Qiucksilvera seděli vedle sebe a vstřebávali zážitky z celého večera.

Oba vyčerpání, zpocení, ale hlavně zmatení.

Pořád jim, tedy hlavně Lokimu, nešlo do hlavy, jak mohli Thanosovi spojenci tak rychle najít kámen mysli.

Byli to přeci jen duté gorili, co poslouchali jen rozkazy, tak co tak najednou?

„Vrtá ti hlavou, jak našli Visiona, že ano?" Z oceánu myšlenek ho vytáhl Wandin hlas.

Jen se po ní unaveně podíval a pak si jí přitáhl k sobě do objetí.

„Popravdě řečeno ano, nechápu jak mohli najít něco tak chráněného," začal nejistě, zjišťujíc, že ho poslouchá celá posádka, „do mojí mysli je těžké se nějak nabourat, nedokázala do ani Aeth, a to už je co říct."

„Aether přeci věděla, kde se Vision nachází, co když si to přečetli z její mysli?" Ptala se teď Black Widow. Ne že by Aether nevěřila, ale možnost, že se do její mysli nabourali a zjistili, kde se Vision nachází, se taky nabízela.

„To mohli, ale za prvé; jak víme, že je Aether s nimi a za druhé; je vůbec možné se jí dostat do hlavy?" Vložil se do toho Steve, který celou dobu jen nečinně postával, opřený o železnou stěnu quingetu.

„To nikdo neví." Povzdechl si ztrápeně Loki.

„Kam to vlastně letíme Steve?" Zeptal se Pietro, oděný ve své nové uniformě.

Černé běžecké kalhoty z elastické látky, černé triko s dlouhým rukávem a jednou dírou na palec, na kterém bylo na pravé straně hrudníku dvě světle modré čáry, které měl i na kalhotech, na pravé nohavici. Na nohou měl obuté světle modré běžecké, speciálně pro jeho schopnosti upravené, boty.

Vlasy měl rozčepířené, jak si pořád hrál s jeho bledými delšími prameny. Modré oči byli obohaceny o vážnost a tvář zase o velké kruhy pod očima, které se mu na tváři usadili díky nedostatku spánku.

„Domů." V tom se jim naskytl pohled na, jim všem dobře známou, základna na okraji New Yorku.