AETHER: MSTITELKA |Avengers FF|

24. „Not my daughter, you son of a bitch!"

„Eil! Eileen!?" Uslyšela jsem z dálky křičet Lokiho hlas. Otevřela jsem tedy oči a uviděla jsem ho, jak ke mě běží, svoje dýky v obou rukou.

„Jsi v pořádku?" Zeptal se mě, zatímco mě sledoval, jak esencí kamene síly dávám kameny z mé nohy pryč.

„Jsem, a co ostatní?" Zeptala jsem se ihned, co mi kosti srostly k sobě.

„Bruce lusknul prsty." Oznámil mi strýc, velice šťastný.

„A? Vyšlo to? Jsou všichni zpátky?" Zeptala jsem se a ihned jsem se zvedla, abych se mohl podívat, jestli někde neuvidím mámu. Jenže ta nebyla nikde k nalezení. A já se začala obávat toho nejhoršího.

„To nevím Eileen, ještě jsem nikoho neviděl." Odpověděl mi.

„Tak doufejme, že to vy - POZOR!" Zakřičela jsem, když se na Lokiho ze zadu řítil nějaký mimozemšťan. Ten se otočil a ihned s ním začal bojovat svými dýkami.

„Najdi si luk a šípy a dělej!" Pobídl mě Loki. Přikývla jsem a rozběhla jsem se do bojiště. Musela jsem najít někoho, kdo ví, kde je můj luk a šípy.

„Eileen!" Uslyšela jsem z dálky volat Clinta. Otočila jsem se a uviděla, jak v ruce drží luk a toulec se šípy. Rychle jsem se za ním teda rozběhla a věci si od nej převzala.

„Děkuju." Poděkovala jsem a ihned nasadila šíp na tětivu. Pak jsem zamířila a vystřelila ho na jednoho mimozemšťana, který se snažil napadnout Rocketa. Ten na mě jen vděčně kývl a dál střílel všechny mimozemšťany.

Oči mi málem vypadli z důlků, když jsem uviděla Thanose s meči, jak to všechno diriguje.

Rychle jsem se za ním, poháněna vztekem, rozběhla a vypálila po něm šíp. On ho ale chytil a otočil se na mě. Pak mě vzal za hrdlo a pevně ho stiskl.

Projížděla mnou neskutečná bolest, jak se mi obratle lámali a zároveň ihned srůstali. A já myslela, že už to dál nevydržím a rovnou mu řeknu, jak mě zabít.

***

Aether's pov.:

Všechno v realitě kam nás poslal Thanos bylo normální, ale to se ihned změnilo, když se voda rozvířila a lidé, co tu byli se začali rozpadat na prach.

„Stevene!" Zavolala jsem na čaroděje, když jsem uviděla, jak se Groot taky rozpadl.

„Co se to děje?" Zeptala jsem se, když se ke mě otočil.

„Někdo na druhé straně lusknul prsty." Vysvětlil mi čaroděj. Na tváři se mi utvořil šťastný úsměv. Znovu uvidím Eileen a Steva! Mojí rodinu.

Steven se pak tak ihned rozpadl na prach, který se poté rozptýlil ve vodě.

Uviděla jsem, jak se i ostatní rozplývají. Pocítila jsem mravenčení v prstech a pak jsem viděla, jak se ze mně stává prach. Docela stejný, jaký se ze mě stával před šesti lety.

A pak jsem si spokojeně oddychla, když jsme všichni prošly Stevenovými portály a ocitli jsme se na bojišti.

Že šťastného pocitu, který se mi rozlil po těle, když jsem uviděla základnu Avengers se stal pocit strachu a vzteku, když jsem uviděla, jak Thanos drží mou dceru pod krkem a snaží se jí zabít.

Poháněná vztekem jsem se rozběhla za titánem a rovnou nažhavila své schopnosti.

„Mojí dceru ne, ty hajzle!" Zavrčela jsem a vypálila mu do zad dva paprsky mé moci.

Thanos se pod mou silou zhroutil na zem a Eileen dopadla hned vedle něj. Rychle jsem se za ní rozběhla a otočila jsem jí na záda, abych ji mohla vidět do obličeje.

„Mami... ?" Zašeptala Eileen vysíleně. Jen jsem se na ní usmála.

„Ano, jsem zpátky Eil, jsem zpátky." Pohladila jsem jí po vlasech a rovnou jí nabídla pomocnou ruku.

„Teď není čas na vítání mami, musíme bojovat, zachránit zemi." Pobídla mě. Přikývla jsem, a stejně jako ona jsem nažhavila svoje schopnosti.

„Jdeme někomu nakopat zadek." Ušklíbla jsem se a pak jsme obě vyletěli do vzduchu.

Pod sebou jsem uviděla, jak Peter běží s rukavicí nekonečna pod ramenem.

Eileen svou mocí trhala mimozemšťany na půlky a já dělala to samé. Vypadalo to, že jsme měli vyhráno. Alespoň prozatím.

***

Eileen's pov.:

Já a Mamka jsme byli dobře sehraný tým a po vzduchu už za chvíli létalo minimum mimozemšťanů.

„Eileen!" Uslyšela jsem zezdola křik. Shlédla jsem a uviděla Pietra, jak na mě nahoru kouká ze zdola.

„Běž Eileen, zvládnu je." Pobídla mě mamka. Přikývla jsem a slétla jsem na zem za Pietrem, který měl na tváři škrábanec a byl celkově celý ušpiněný a potlučený.

„Jsem rád, že jsi v pořádku." Vydechl úlevně, když jsem před něj přistála.

„Já taky."

„Měl jsem o tebe strach." Zašeptal a přiblížil se ke mě.

„Já o tebe taky." Oplatila jsem mu a nechala jsem jeho horký dech hřát mou tvář.

„Co to děláš?" Zeptala jsem se zmateně. Jenže místo odpovědi jsem ucítila jeho rty na těch mých. Byli měkké a teplé, jako dva nadýchané polštářky. Jako dva dílky puzzle, které do sebe dokonale zapadají.

„Miluju tě Eil, už od tý chvíle co ses mi zhroutila do náručí. Miluju na tobě úplně všechno, úplně." Šeptal mi do rtů a nechal, aby se naše dechy slily dohromady.

„Vždyť já tebe taky." Usmála jsem se a nechala jsem naše čela opřít o sebe.

„Řekni to prosím." Zaprosil.

„Miluju tě."

„Znovu." Vydechl slastně.

„Miluju tě." Zopakovala jsem tu větu znovu.

„Doufám, že tě najdu naživu, až tohle všechno skončí." Zašeptal mi do ucha. Přikývla jsem a natiskla jsem své rty na ty jeho.

„Běž jim nakopat ty jejich mimozenský zadky." Pobídl mě a pak se rozběhl pryč, za sebou modrou šmouhu.

Rozběhla jsem se za Peterem, kterého shodil nějaký mimozemšťan.

„Dej mi tu rukavici, Petere, zařídím to." Pobídla jsem ho. Mladík jen přikývl a podal mi rukavici nekonečna.

Už jsem si rukavici chtěla nasadit na ruku, když mě k zemi skolila obrovská síla Thanosovi pěsti.

Rozdýchala jsem ránu a otočila jsem se na záda. Uviděla jsem, jak si Thanos nasadil rukavici.

„Jsem nazničitelný." Řekl hrdým hlasem. Už chtěl lusknout prsty, ale já mu kamenem prostoru teleportovala rukavici na svou ruku.

„A já jsem Eileen Rogersová." Vydechla jsem a luskla prsty. Najednou celým mým tělem projela ostrá bolest a já musela vykřiknout od bolesti.

Pak, když jsem uviděla, jak se všichni nepřátelé rozpadají na prach, jsem se úspěšně svalila na zem a zhluboka jsem se nadechovala.

„Eileen!" Uslyšela jsem hlasy Avengers.

„Eileen, hlavně to nevzdávej! Bruci! Sundej jí tu rukavici, hned! NE! Eileen! Otevři oči! Nezavírej je!" Slyšela jsem křičet mamku.

„Jsem unavená." Postěžovala jsem si. Uviděla jsem, jak si ke mě Pietro kleknul a cítila jsem, jak mi někdo sundal rukavici z ruky.

„Už můžeš spát, Eileen, odpočiň si."