Nikdo nikdy nepřežil kulku do srdce, ale, když je váš nejlepší kamarád ředitel tajné špionské organizace a váš přítel Kapitán Amerika, který se vás bojí pustit samotnou i na záchod, protože si myslí, že vás někdo přepadne, není jisté, jestli jste mr...
Po návratu domů jsem v laboratoři byla stále sama, ale z hlavní haly jsem slyšela hlasy.
Nevím Jak, ale ležela jsem na podlaze v nějakém prachu. Hned jsem se teda zvedla a oprášila ze sebe prach. Pak jsem vzala smetáček a lopatku, které byli u koše a zametla jsem ten prach. Následně jsem ho hodila do koše.
Nevěděla jsem, kam, nebo proč jsem se dostala tam, kam jsem se dostala, ale věděla jsem, že si to nechám pro sebe.
Vyšla jsem z laboratoře a zamířila do pokoje. Nevěděla jsem proč, ale měla jsem mokré oblečení a potřebovala jsem se převléknout.
Vešla jsem do svého pokoje, kde jsem mokré věci ihned hodila do pračky.
Převlékla jsem si spodní prádlo a na to jsem si natáhla světle modré úzké kalhoty, pak jsem si vzala svetrové triko a na nohy jsem si nazula bílé tenisky s nášivkou růže. Na krk jsem si pak ještě zapla sadu stříbrných řetízku a vlasy jsem si sepla do ledabylého drdolu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Z pokoje jsem se rovnou vydala do hlavní haly, kde jsem uviděla tátu a Bruce/ Hulka, jak stojí vedle nějakého přístroje, naproti Scottově dodávce.
Došla jsem až k tátovi a stoupla si vedle něj. Musela jsem se však ihned otočit, aby nikdo neviděl, že jsem se rozesmála ihned po tom, co jsem spatřila omlazeného Scotta ve svém obleku, který jsem viděla na záznamech z německa, který, ihned co jsem přišla prohlásil:
„Asi jsem si ucmrnd." Řekl a pak zmáčkl tlačítko na jeho ruce. Ihned jak se však povolilo, Scott se zvýšil, ale místo toho, aby se vrátil do své normální podoby, se z něj stal starý muž.
Táta jen protočil očima, když se Bruce/ Hulk začal chechtat. Když ale pak uviděl tátův vážný výraz, přestal a začal vypínat ten přístroj.
„Vypadá to, že Scott necestuje časem, ale čas jím." Konstatovala jsem. Bruce/ Hulk jen přikývl na znamení souhlasu a vypnul přístroj úplně.
Scott se tak, díky tomu vrátil do své podoby. Oznámil nám pak, že se jde převléknout.
Vzhlédla jsem ven z okna a uviděla jsem stříbrné luxusní auto. Hned mi došlo o koho jde.
„Máme návštěvu." Upozornila jsem tátu. Ten jen přikývl a podíval se z okna. Pak si povzdechl a vydal se ven.
Pozorovala jsem je, jak se o něčem baví, a Tony pak vytáhl nějaký štít z kufru auta.
Jen jsem si povzdechla a rozešla jsem se do zasedačky, kde by měla být Nat.
Jenže, když jsem tam přišla, uviděla jsem Nat a Pietra, jak spolu o něčem mluví.
„Všechno v pohodě?" Zeptala jsem se s nadzveduntým obočím. Oba se na mě otočili a Pietro se na mě unaveně usmál. Už musel bxt vyčerpaný z toho, jak nacházel jen mrtvá těla, jako stopy za Clintem.
„Našli jsme Clinta, Eil." Řekla Nat, velice šťastná tou zprávou. Překvapeně, ale zároveň uvolněně jsem vydechla přebytečný vzduch v plicích.
„Pojedeš s námi?" Zeptal se Pietro. Jen jsem přikývla.
„Tak se jdi převléknout, řekněme to Stevovi a pak vyrazíme." Řekla pak Nat. Jen jsem přikývla a rozešla jsem se do pokoje. Neměla jsem žádnou uniformu, jako měli ostatní, ale měla jsem luk a šípy. Ráda jsem střílela a dovednosti po moamce mi to vždy zjednodušovali.
Na sebe jsem si pak vzala černý rolák s vlákny z vibránia, takže byl neprůstřelný. Na nohy jsem si navlékla kožené černé kalhoty a před ramena jsem si přehodila svůj tmavě fialový plášť s kápí, který mi dosahoval až ke kolenům. Nechala jsem ho rozepnutý. Pak jsem si obula černé kotníkové boty na šněrování na klínku a vlasy jsem si spletla do zaplétaného copu, který končil u mého zátylku a dál měla jen rozpuštěné vlasy, které mi dosahovali po lopatky.
Na ruce jsem si navlékla rukavice a na záda jsem si připravila toulec se šípy. Z pouzdra jsem vytáhla vibrániový luk a jemně jsem si ho potěžkala. Na to, že byl vytvořen z nejtvrdšího a nejdražšího kovu na planetě Zemi, nevážil skoro nic. Jen jsem nad tím pokroutila hlavou a pak jsem vyšla ze svého pokoje.
Došla jsem do zasedačky, kde už čekali Nat s Pietrem, připraveni na misi. Jen jsme na sebe kývli a pak jsme se vydali ke quingetu, který jsme měli připravený.
Ihned co Nat zasedla za řízení, jsem si i já sedla na sedadlo vedle ní a zabodla jsem svůj pohled ven před sebe.
***
Do Japonska jsme dorazili až za tmy.
Bála jsem se. Bála jsem se toho že nám Clint nepomůže a my tak zůstaneme sami.
Vystoupili jsme z quingetu a já jsem si ihned musela natáhnout kapucu přes hlavu, abych si ochránila hlavu před deštěm. To samé udělala Nat i Pietro.
Bezcílně jsme bloudili ulicemi skoro hodinu, když jsme uslyšeli bolestné nářky a neucítili železitý pach krve.
Zastavili jsme se před osobou v kápi, která si otírala jeden ze svých mečů do rukávů od jeho bundy.
Osoba si sundala kápi a následně i kuklu a pak se otočila na nás.
Ze všech fotografií, na kterých jsem ho kdy viděla jsem ho poznala. Byl to on. Clint Barton. Muž, který ztratil skoro všechno. Jako já.
