AETHER: MSTITELKA |Avengers FF|

22. Sacrifice

Na základnu jsme se vrátili úspěšně. Všichni tři jsme se šli nejdříve převléknout a pak jsme se vydali do zasedačky, kde už byli táta, Tony, Nruce/Hulk, Scott a Rhodey.

„Někoho jsme přivedli." Upoutala jsem na nás pozornost a všechny pohledy se otočili na nás.

„Ahoj lidi." Zamával všem Clint. Na tváři se mu objevil malý úsměv, který vyvolal úsměv i ostatních.

„Nazdar Hoode." Pozdravil ho vesele Tony.

„Vás všechny znám, až na tebe." Řekl Clint a ukázal na mě.

„Jsem Eileen. Eileen Sarah Rogersová." Usmála jsem se a podala jsem mu ruku.

„No jasně, že jsem to nepoznal hned." Zasmál se lučišník a potřásl mou rukou.

„Už jsme přišli na to, jak cestovat do minulosti." Překazil náš "moment" Tony. Jen jsem se na něj překvapeně otočila. Pak jsem se ale otočila na tátu, abych zjistila, jestli je to pravda. Ten jen přikývl a pak mě objal kolem ramen.

„Nemusíš chodit, jestli nechceš. Můžeš zůstat tady a hlídat, jestli jde všechno správně." Ujišťoval mě.

„To je dobrý, půjdu s váma... Víte ale kde ty kameny hledat?" Zeptala jsem se. Všichni se po sobě podívali a pak přesunuli pohled na Bruce/Hulka, který jen pokrčil obrovskými zelenými rameny.

A povzdechem jsem tedy přistoupila l počítači a vyhledala si události z roku 2012.

„Tady jsou tři kameny. Kámen prostoru, mysli a času." Řekla jsem jim a postupně jim ukazovala artefakty, v kterých byli kameny uloženy.

„Dobře, tak sem půjdeme já, Pietro, Bruce a Tony." Rozhodl táta. Jen jsem přikývla a rychle jsem utvořila hologram, na kterém byli všechny potřebné informace.

Pak jsem začala vyhledávat události z roku 2013.

„V roce 2013 je jeden kámen a to kámen reality, který je v podobě aetheru v Jane." Oznámila jsem.

„To bude asi práce pro mě." Ozvalo se za mnou a já spatřila Thora. Nutno podotknout že tlustého Thora. Měla jsem co dělat, abych udržela slzy na uzdě. Tahle válka ničila nás všechny.

„Dobře, vezmeš si s sebou Rocketa a Lokiho, ale dávejte pozor ať vás nevidí vaše minulá já, zpúsobilo by to totiž hrozně problemů." Upozornila jsem je ještě všechny.

„A poslední dva?" Zeptala se Nebula, která dorazila asi společně s Rocketem a Lokim.

„Jsou na Vormiru a Moragu. Kámen duše a kámen síly." Odpověděla jsem.

„Na Morag poletí Nebula a Rhoedy a já s Clintem a Nat poletíme na Vormir." Oznámila jsem všem a vyšla jsem počítač. Nad ním jsem jen nechala poletovat hologramy s informacemi o kamenech.

„Jak to vlastně všechno víš?" Zeptal se mě Loki. Jen jsem se drobně pousmála. Musel vědět, jak jsem se to dozvěděla, jinak by se neptal zrovna on. Rozhodla jsem se však lhát.

„Měla jsem sen..." začala jsem a zhluboka jsem se nadechla. „... byla tam mamka -" podívala jsem se po tátovi, kterému se rozzářili oči - „a všichni ostatní, co se rozplynuli, řekli mi, kde jsou kameny a že je musíme najít dříve než Thanos." Odpověděla jsem a pak jsem si sedla na židli.

„Tak jdeme, každý dostane oblek a sejdeme se tady na plošině." Rozkázal Tony a pak mi do rukou vtiskl červeno bílý oblek.

Odešla jsem do svého pokoje, kde jsem se oblékla do obleku a pak jsem si ještě upletla zaplétaný cop, aby mi vlasy nezavazeli v obličeji.

Vyšla jsem z pokoje a došla jsem až k plošině. Tady už byli všichni a zřejmě se čekalo jen na mě.

Když jsem si stoupla mezi Clinta a Nat, Tony všem vysvětlil, jak se částice používají a pak nám dal každému dvě ampulky s nějakou červenou tekutinou. Jedna byla tam a ta druhá zpátky.

Všichni před sebe natáhli pravou ruku a následně jsme se nechali přenést do jednotlivých roků.

Byla výhoda, že jsme s sebou měli zmenšený quinget, takže jsme ho zvětšili, když jsme se dostali na Morag a my s Clintem a Nat jsme si do něj nastoupili.

„Buďte opatrní." Varovala nás Nebula ještě před tím, než Clint přikývl a nezavřel dveře od quingetu.

***

Po pár skocích vesmírem jsme se konečně dostali na Vormir. Quinget jsme nechali u z nějakého jezera a pak jsme se vydali nahoru.

„Vítejte, Natasho, dcera Ivanova, Clinte synu Edithin a Eileen dcero Stevenova." Za námi se ozval hrubý zastřený hlas. Všichni tři jsme se překvapeně otočili a mohli jsme tak spatřit osobu zahalenou v potrhané kápi.

„Jste strážce kamene?" Zeptala jsem se.

„Ano jsem." Přitakal.

„Dáte nám ho? Potřebujeme ho na záchranu našeho světa." Zeptal se Clint nadějně, ale Strážce jen nesouhlasně zakroutil hlavou.

„Jestli kámen chcete, budete muset obětovat to, co nejvíc milujete." Řekl nám. Všichni tři jsme se po sobě podívali. Nikdo však neměl slov.

„Já se obětuju." Rozhodla jsem a rozešla jsem se k útesu, ale Nat mě zastavila. Fungovalo by to. Nat mě milovala, jako bych byla její dcera a já milovala zase jí, protože mi dělala náhradní mamku, ale musela jsem to udělat.

„Ne, Eileen." Zarazila to rázně.

„Budu to já." Dodala pak.

„Ani náhodou." Zarazil zase Clint ji. Nat mě pak pustila a přiložila si čelo k tomu Clintově.

„Vždycky jsme byli přátelé, a tak to taky zůstane." Zašeptala směrem k němu. Pak ho ale odkopla a rozběhla se k útesu. Já i Clint jsme se za ní rozběhli a já ji stihla zachytit, než spadla na zem.

Clint pak chytil mojí ruku, abychom ani jedna nespadli.

„Nat nedělej to, já tě tady potřebuju." Zašeptala jsem se slzami v očích. „Clint tě tady potřebuje a Bruce taky, nevzdavej to Nat." Prosila jsem dál.

„Budu tady pořád, ve vašich srdcích." Usmála se slabě a pak se to seběhlo hrozně rychle.

Nat padala dolů, já a Clint jsme křičeli její jméno a mě v ruce zůstala jedna její rukavice.

A dole, pod námi leželo mrtvé tělo Natashy Romanovové, Černé Vdovy.