AETHER: MSTITELKA |Avengers FF|

23. Who's better uncle

„Nat... ne... prosím vrať se..." Vzlykala jsem v Clintově náručí, kámen duší v ruce.

Hned, co mě Clint vytáhl z toho útesu, jsme se s Clintem probudili ruku v ruce ve vodě a v našich spojených rukou se nacházel oranžový kámen duší.

„Pšš, Eil musíme se vrátit, tak pojď vstávej." Pobídl mě Clint a pak mě vyzvedl na nohy. Jenže když viděl, že se na nohou sotva udržím vzal mě do náruče a rozešel se se mnou do quingetu.

„Aether se taky rozpadla?" Zeptal se mě najednou. Jen jsem s uslzenýma očima přikývla.

„Byla jako moje sestra." Zašeptal a nechal si pár slz sklouznout po tváři.

„Kdo?" Zeptala jsem se nechápavě.

„Obě. Nat i Aet. Nat jsem měl nejdřív zabít, ale nakonec jsem jí přivedl do S.H.I.E.L.Du, kde se u nás nakonec stali parťáci. A Aether mi pomohla dostat se z Lokiho vlivu." Pověděl mi a já jen mlčky poslouchala.

Clint si nakonec jen povzdechl, když jsem mu neodpověděla a zmenšil quinget. Ten si pak, zmenšený, strčil do kapsy a chytl mě znovu za ruku.

Pak jsme se znova ocitli v říši kvant.

Po cestě plné barev jsme se ocitli zpátky na plošině. Už tu byli všichni. Až na jedno prázdné místo vedle mě,... ale tam uz nikdo nikdy stát nebude.

Všichni se usmívali, protože jsme to zvládli, ale pak, ksyz uviděli prázdné místo vedle mě, úsměvy povadli. Úsměvi úplně všech povadli.

„Eil? Kde je Nat?" Zeptal se ihned táta. Stiskla Stihla jsem oční víčka pevně k sobě a nechala jsem si z nich vykutálet jednu odamělou slzu. Pak jsem před sebe natáhla ruku s kamenem.

„Máme kámen, takže to známená, že se pro něj Nat obětovala." Řekla jsem potichu. Pak jsem se ale otočila a položila kámen na stůl. Pak jsem bez jediného slova odešla do svého pokoje.

***

 Pietro's pov.:

„Máme kámen, takže to znamená, že se pro něj Nat obětovala." Sledoval jsem Eileen, jak pokládá kámen na stůl a pak mizí z našich dohledů do svého pokoje.

Všichni vypadali smutně. Ale v Eileenině tváři nebyl smutek. Byl tam vztek. Obával jsem se, aby byla v pořádku.

Chtěl jsem se za ní rozejít a ujistit se, jestli je v pořádku, ale zastavil mě Clintův hlas:

„Pietro, nech jí radši vychladnout." Řekl a pak se otočil ke stolu. Viděl jsem, že měl co dělat, aby se nerozbrečel. Až tak jim ta válka ubližovala. Všem. Bez výjimky.

„Půjdu za ní." Nabídli se Loki i Thor najednou. Pak se ale po sobě podívali a zamračili se.

„Tys u ní byl minule, teď za ní jdu já." Řekl Loki odvážně.

„Neměl by za ní jít Steve?" Zeptal jsem se, ale když jsem se rozhlédl, uviděl jsem, jak Steve míří k pokoji své dcery.

„Pak jdu já, je ti to jasné?" Zeptal se Loki svého nevlastního bratra a v zelených očích se mu zablýsklo.

***

Eileen's pov.:

Ležela jsem na posteli, obličejem ke stěně a snažila jsem se nemyslet na mrtvé tělo mojí jakoby sestry, když jsem uslyšela otevírání dveří a tiché kroky.

„Eileen?" Uslyšela jsem tátův hlas a ucítila jsem, jak si sedl na mou postel. Ujišťoval se, jestli nespím, takhle to dělal skoro pořád.

„Jsem vzhůru." Zašeptala jsem a nechala jsem se od něj pohladit po hlavě.

„Bude to v pořádku, Eileen, uvidíš, máme kameny i rukavici, můžeme zase vrátit všechny zpátky." Řekl a konejšivě mě začal hladit po zádech.

„Jo, já vím." Řekla jsem a otočila jsem se na něj obličejem.

„Tak jo, nechám tě tu - až budeš chtít, přijď." Řekl, vtiskl mi polibek na čelo a pak se vytratil z pokoje.

Avšak, netrvalo to ani chvilku a ve dveřích se objevil další člen naší rodiny.

Loki měl svoje černé vlasy, které jsem mu ve volné čase často splétala do copánků, svázané gumičkou do culíku a na sobě měl šedé triko s černé tepláky.

„Ahoj, hvězdičko." Pozdravil mě a pak si sedl vedle mě. Musela jsem uznat, že s Lokim jsem si rozumněla trochu víc než s Thorem, když byl můj nevlastní strýc.

„Ahoj Loki." Pozdravila jsem ho nazpět. Viděla jsem zpátky ty jiskřičky v jeho smaragdových očích a to mě trochu rozveselilo.

„Až luskneme zpátky, všechno bude jako dřív." Začal Loki.

„Chceš mít děti Loki?" Zeptala jsem se ho. Jen párkrát překvapeně zamrkal a já uviděla, jak se mu do tváři nahrnula krev.

„Proč se ptáš?" Zeptal se zmateně. Jen jsem se zasmála. Můj strýc byl tak roztomilý, když se červenal.

„Jen tak." Pokrčila jsem rameny.

„To víš že bych chtěl." Povudechl si.

„Budou nádherné." Prohlásila jsem spokojeně.

„Ano, protože budou po Wandě." Souhlasil se mnou. Při tomhle jsem se však zamračila.

„A budou i po tobě Loki." Položila jsem mu ruku na rameno.

„Udělal jsem tolik špatných věcí Eil. Ani nevím, jak jsem si od Steva a ostatních zasloužil druhou šanci a lásku k tomu jako bonus." Povzdechl si a já zase viděla smutek v jeho očích, který nahradil předešlou radost.

A než jsem něco stihla říct, podlaha pod námi se propadla a já spadla na tvrdý kámen, a kus betonu na mé nohy.

Zaječela jsem bolestí, když jsem slyšela, jak se mi kosti v nohou pod tou tíhou rozlámali.

Pak jsem propadla do černo černé tmy.

A/N:

Taky vás strašně baví momenty Eileen s Lokim a Stevem? Mně totiž strašně moc.

Chtěla jsem se vás zeptat, máte zájem o ASK? Pokud ano, napište mi to do komentářů.

Byla bych taky moc ráda, kdybyste mi do komentářů napsali, jak se vám příběh líbí/ nelíbí, popřípadě jak ho vylepšit.

PAPA♡