AETHER: MSTITELKA |Avengers FF|

20. Not us

Five years ago:

Dávala jsem boxovacímu pytli jednu ránu za druhou. Za těch pět let se z toho stal takový můj zlozvyk.

Ptáte se, jestli jsme se já a Pietro dali dohromady? Ne. Nedali. Nikdy jsme totiž nemohli dokončit, to co jsme začali, protože nás vždycky někdo vyrušil.

Z nepříznivých myšlenek mě vytáhla až Nat, která mě volala na něco k jídlu.

Došla jsem do zasedačky, kde měla Nat něco rozdělaného z Rocketem, který s ní volal ž Milána, někde ve vesmíru.

„Ozvu se vám pozdějc." S tím Rocket zavěsil a v místnosti nastalo hrobové ticho.

„Vem si alespoň jeden sandwich." Nat mi před obličej podsunula talířek se sandwichy s marmeládou a sama si jeden vzala. S povzdechem jsem si taky jeden vzala a pak jsem se do něj zakousla.

Uslyšeli jsme cvaknutí dveří a po chvilce jsme uviděli tátu, jak na zem hodil svou tašku s věcmi z terapie a pak si sedl na stůl.

„Sandwich?" Nat mu podala talířek a táta si jeden sandwich vděčně převzal.

„Jaká byla dnešní terapie?" Zeptala jsem, abych přerušila to tíživé ticho, které mě tísnilo na místě, kde jsem seděla.

„Jo, šlo to." Odpověděl táta, ale pak se zastavil v pohybu a nakousaný sandwich položil na talířek vedle Nat.

„Víte, snažím se těm lidem pomoct, ale jak jim mám pomoct, když ani nevím, jak pomoct sám sobě? Říkám jim, že se to všechno spraví, že zase všichni budou v pořádku. Oni možná ano, ale my ne. Ne, my ne." Jemně jsem tátovi zmáčkla rameno, v povzbudivém gestu a pak jsem se na něj usmála.

Nat chtěla ještě něco říct, ale před námi se otevřel hologram a my jsme spatřili hnědovlasého muže s jakousi rezavou dodávkou, jak stojí u vchodu do základny Avengers a divoce mává do objektivu kamery.

„To jsem já, Scott Lang, možná si mě pamatujete! Bojoval jsem s vámi na letišti!" Jen jsem nakrčila obočí a přišla jsem blíž k hologramu.

„Řekni mi, že to je starý záznam." Vydechl táta. Doufala jsem, že není a že nám ten muž bude nějak užitečný.

„Ne, stojí právě teď před dveřmi." Řekla Nat, viditelně v šoku.

„No tak! Jsem Ant Man! Pamatujete?! Můžete mě pustit dovnitř?" Táta zalapal po dechu a ihned uvolnil nějakým tlačítkem vchod do budovy, ve které Ant Man ihned zmizel.

Po pěti minutách už stál mezi námi a povídal nám o nějakém říši kvant.

„Myslíš, že by se přes tu tvoji říši kvant dalo cestovat do minulosti, tos chtěl říct." Přerušila jsem jeho blábolení, když se nám snažil říct, že naší rodinu zachraníme tak, že budeme cestovat časem a získáme kameny nekonečna ještě dřív než Thanos.

„Přesně to jsem chtěl říct - děkuju." Vydechl úlevně a pak se svalil na židli.

„Je to dobrý nápad." Řekl táta. „Trochu šílený, ale dobrý." Dodal pak ješte. Jen jsem trochu pousmála. Vracel se mu smysl pro humor. To bylo dobré znamení .

„Ale nemáme tady nikoho, kdo by nám ten stroj, či co to chcete sestrojit, sestrojil." Poukázala Nat na holý fakt a mě úsměv znatelně povadl.

„Možná bych o někom věděl."

***

Všichni čtyři jsme vystoupili z auta a rozešli jsme se k rodinnému dřevěnému domku na kraji lesa.