AETHER: MSTITELKA |Avengers FF|

9. My champion

Third person's pov.:

Než Loki stačil zaklepat na dveře domku, dveře se sami otevřeli a rudá síla ho přitlačila k zemi.

A když trochu nadzvedl hlavu, spatřil Kapitána Ameriku, Sama Wilsona, Pietra Maximova a jeho sestru Wandu. Byla krásná, hnědé vlasy se jí vlnili na zádech a ve stejnobarevných očích jí hráli rudé jiskřičky.

„Co tu chceš Loki?" Zeptal se Steve.

„Když mě pustí, tak vám to řeknu." Wanda si ho nedůvěřivě prohlédla, ale nakonec povolila svou moc a odstoupila do domu.

***

V domě jim všechno vysvětlil a řekl. Vynechal však, že je jeho sestra těhotná. To by se měli dozvědět od ní.

„Takže, víš kde je Aether?" Zeptal se nadějně Steve.

Loki jen smutně zakroutil hlavou.

„Vypadli jsme každý na jinou stranu." Povzdechl si. Steve jen smířlivě pokýval hlavou.

„Jestli nemáš kde zůstat, můžeš zůstat tady." Nabídl mu Steve, který už v Lokim neviděl nepřítele, jako tehdy před čtyřmi lety.

„Děkuji moc Kapitáne."

„Tykej mi, jsem  Steve."

„Loki."

***

Aether's pov.:

Už to byli dva týdny, co jsem dopadla na tuhle planetu. Byla to planeta tvořená tvořena z odpadků, Sakkar. Stala jsem se čestným Velmistrovým hostem na jeho planetě a on mě od té doby zahrnoval jen luxusem.

Ležela jsem v posteli a hladila si svoje břicho a při tom šeptala konejšivá slůvka mé dceři.

Moje břicho vypadalo, jako kdyby jsem byla v osmém měsíci, ale pravdou bylo, že jsem byla teprve ve čtvrtém.

Mojí ložnicí se rozlehlo klepání na dveře. Zvedla jsem pohled od břicha a pozvala člověka dál.

Do ložnice vstoupil Velmistr s velkým úsměvem na rtech.

„Má drahá dámo!" Sprásknul radostně ruce.

„Ano, Velmistře?" Zeptala jsem se naoko zvědavě. Pravdou však bylo, že mě ani trochu nezajímalo, co po mě chtěl, hlavně, aby to neublížilo mojí dceři.

„Pojď, máme nového šampióna, myslím si, že bys ho chtěla vidět." Zatlesklal radostně rukama a pak odhopsal z mé ložnice.

S námahou a povzdechem jsem se zvedla ze zlatě povlečené postele a vydala jsem se za Velmistrem.

Po nekonečné změti chodeb jsme se dostali až do hlavního sálu, kde měl být jeho nový šampión. 

Vykulila jsem oči, když jsem uviděla známé blonďaté vlasy a svalnaté tělo.

„Thore?!" Vyjekla jssm překvapeně a Thor se za mnou otočil. Tvář se mi trochu uvolnila, když mě spatřil, ale byla pořád stažená zlostí.

„Ty znáš našeho šampióna?" Zeptal se udiveně Velmistr, když zaregistroval, že na sebe s Thorem podivně koukáme.

„Je - je to můj bratr." Odpověděla jsem.

Velmistrovi se jen rozšířili zorničky překvapením.

„Ano, ano, už vidím tu podobou." Zamlaskal potom, co se párkrát prošel okolo křesla, na kterém můj bratr seděl, a několikrát si nas oba změřil pohledem.

„To je skvělé! Dnes večer tě pustíme do arény! Odvezte ho k holiči." Jak přikázal, tak strážní udělali a odvezli mého bratra tam, kde jsem byla hned první den, co jsem sem dopadla.

Moje vlasy se od té doby vlnili jen k bradě.

„A ty, má drahá dámo," ukázal na mě prstem, „si běž odpočinout, ať máš na večer dost energie." Zasmál se a pak ukázal ke dveřím.

Bez odporu jsem opustila sál a odešla jsem do své ložnice, kde jsem se chystala trochu prospat.

Lehla jsem si do velké postele a zachumlala se do peřin, pak jsem se nechala obejmout temnotou a  propadla jsem do říše snů.

***

Third person's pov.:

Loki nemohl usnout. Už bylo sice pozdě v noci, ale spánek ho stále nepřepadal. Strach mu nedovolil zavřít oči, byť jen na sekundu, a to ho deprimovalo. Ne, že byl ospalý, to právě ne.

Vstal z postele, kterou osidloval v pokoji pro hosty v domu jeho sestry a Steva a opustil pokoj.

Potichu, tak aby nikoho v domě nevzbudil, otevřel vchodové dveře a vyšel ven. Chtěl si na chvilku sednout do jehličí a jen tak přemýšlet.

Sedl si tedy do jehličí, které bylo před domem a opřel se o stěnu domu.

Musel uznat, že to místo, kde chtěli Steve s Aether bydlet, bylo krásné, a hlavně klidné. Blízko domu nebyla žádná silnice, která by kazila pocit harmonie, nebo bouřlivost velkoměsta, které nikdy nespí, jako byl New York.

Nadechl se teplého Amerického vzduchu, a když vydechl, tak se mu ž úst vyvalil obláček kouře.

„Nemůžeš spát?" Ženský hlas se ozval vedle něj a Loki se podíval vedle sebe.

Spatřil Wandu, se skleničkou džusu v ruce jemným úsměvem na rtech.

„A ty?" Oplatil jí otázku s drobným úšklebkem. Musel vrátit svůj pohled vrátit zpátky k jehličí u jeho nohou, protože si byl jistý, že na Wandu zírá, jako na anděla.

„Když jen na chvilku zavřu oči, mám pocit, jakoby jsem se pak měla probudit znova v cele,  v tom podvodním vězení." Svěřila se mu Wanda. Nevěděla, proč mu najednou věřila, ale věděla, že ji Loki nechce ublížit.

„Mám strach o Aether." Odpověděl teď Loki na Wandinu předchozí otázku.

„Je samostatná, Loki, už je dospělá." To bylo poprvé, co Wanda vyslovila bohovo jméno, a Lokimu to znělo, jako cinkání malým zvonečkem. Tak krásné, melodické, bylo to jako pohlazení po jeho pochroumané duši.

 „Nebojím se o ní takhle Wando, jen - myslím si, že ji toho život naložil na bedra moc." Loki si její jméno hýčkal na rtech ještě dlouho po jeho vyslovení.

Wanda se zachvěla zimou, což Lolimu nemohlo ujít. Ihned si tedy sundal černou mikinu na zip, kterou obdržel od Steva a podal ji Wandě.

Ta  se na něj jen překvapeně podívala, ale mikinu si převzala. Ihned, co se do ní zabalila a zachumlala, aby získala co nejvíce potřebného tepla, přičichla k látce. Byla cítit jako bylinky, ale i jako chlad a strach, a v tom Wanda cítila domov.

***

A/N: Ahojky, 👋

Doufám, že se kapitola líbila, a doufám, že se těšíte na zítřejší, protože už tam bude mnohem víc akce.

Líbila se vám chvilka Lokiho a Wandy?  Mě osobně teda jo, a docela jim fandím...

Jinak, chtěla jsem se vás zeptal, jestli byste nechtěli Character Ask. Pokud ano, tak se mi ozvěte v komentářích.

PAPA💜

***