AETHER: MSTITELKA |Avengers FF|

2. House

V nemocnici jsem strávila ještě další týden a pak už jsem se chystala domů, a když myslím domů, tak nemyslím na Asgard za Thorem, který se tam vrátil včera, ale ke Stevovi do bytu, který mi před několika dny navrhl, aby jsem se k němu nastěhovala.

A já ochotně souhlasila. Přeci jen; byl to Můj přítel a Já ho milovala, bylo jen otázkou času, než se rozhodneme pro společné bydlení.

Natáhla jsem si černou koženou bundu a vlasy jsem si stáhla do culíku.

Otevřela jsem dveře od nemocničního pokoje a vyšla jsem na chodbu.

Byla jsem ráda, že už z tohohle blázince vypadnu. Všudypřítomný zápach desinfekce a bílá barva mi už lezli na nervy.

Vyšla jsem z budovy, která jistě patřila S.H.I.E.L.Du, protože by mi nikdo tak těžký zákrok v obyčejné nemocnici neprovedl.

O zábradlí, které ohraničovalo schodiště, které vedlo z nemocnice se opíral blonďák, který v každé ruce držel jedno kafe a skrze pilotky, které měl na očích pozoroval dění kolem sebe.

Rychle, ale potichu, jsem se k němu přiblížila a zakryla jsem mu pilotky dlaněmi.

Jen se pobaveně zasmál, kávu položil na jeden schod, na kterém stál a sundal mi dlaně z jeho obličeje.

Pak si mně k sobě za ně přitáhl a přitiskl své rty na ty mé. Do polibku jsem se zasmála a odtáhla jsem se. 

„Chyběla jsi mi." Zašeptal a ohnul se, aby mi podal kafe.

Na kelímku, který mi podal bylo krasopisně napsáno: Stether.

Nechápavě jsem nakrčila obočí, protože jsem vůbec nevěděla, co to slovo znamená.

„To navrhl Tony, je to složenina mého a tvého jména, docela se mi to líbilo, tak jsem řekl tomu prodavači, aby mi to na ten kelímek napsal." Usmál se na mně a uskrl ze své kávy. Předpokládám, že byla černá s dvěma kostkami cukru a mlékem. Tu měl Steve nejradši. Říkal mi to hned první den, kdy jsem spolu byli na kafi, hned po první společné misi.

Já jsem třeba měla světlé latte, které jsem si vždy řízla kapkou whisky, ale jelikož mně zrovna pustili z nemocnice, tak jsem měla zákaz alkoholu na několik týdnů.

S úsměvem jsem ale taky napila a pak jsem řekla:

„Líbí se mi to, je to docela pěkné. Jediná věc, kterou Tony kdy vymyslel pořádně."

Steve jen pobaveně přikývl a pak jsme se spolu rozešli k jeho motorce, kterou měl na parkovišti.

Dopil zbytek kafe a prázdný kelímek hodil do koše. Já jsem svoje kafe měla už na spodku, ale kelímek jsem vyhodit stejně nechtěla.

Chtěla jsem si ho nechat na památku.

Na hlavu jsem si nasadila helmu, kterou mi Steve podal a sedla jsem si za něj.

Motor naskočil a zaburácel. Steve se rozjel a Já jsem si svoje paže objala okolo jeho pasu. Nevěděla jsem, kde měl Steve byt, protože se prý přestěhoval, kvůli Soliderovi, který mu ho celý zničil.

Dojeli jsme až na kraj města, kde Steve zastavil motorku a slezl z ní. Taky jsem z motorky slezla a Nechápavě jsem se podívala na krásný dřevěný baráček, který byl postavený mezi stromy.

„Tohle ale není žádná bytovka." Námítla jsem a postavila jsem se vedle svého přítele, který se s posvátnou úctou díval na domeček před námi.

„Taky jsem neříkal, že budeme bydlet v bytu." Otočil ke mně pohled a jemně se na mně usmál.

Jen jsem překvapením otevřela pusu. Neměla jsem slov. Ten domek byl prostě nádherný a to, že stál v lese, daleko od rušného města, bylo ještě lepší.

„Líbí?" Zeptal se, když uviděl, že nemám slov a s otevřenou pusou čučím na dřevostavbu před námi.

„Moc, je to nádhera." Vydechla jsem nakonec a nechala jsem se obejmout kolem pasu.

„Tony to pro nás zařídil, pak mu musíme poděkovat."

„To musíme." Souhlasila jsem s ním a polibek, který mi věnoval jsem mu oplatila.

„Ale teď, jdeme dělat něco jiného." Zašeptal a v očích se mu hravě blýsklo. Kde se to v něm bere?

Usmála jsem se nechala jsem se vzít do náruče. Steve se mnou přešel práh domu a zavřel za sebou dveře.

Chvilku jsme šli a byli slyšet jen Stevovi kroky na dřevěné podlaze. Došli jsme až k nějakým dveřím na konci chodby.

Steve je otevřel a pak jsem pod sebou ucítila měkkou matraci.

Znovu jsem se zapojila do polibku, který mi Steve věnoval a obmotala jsem svoje ruce okolo jeho krku.

One svou levou ruku přemístil pod moje triko a na břichu mi začal dělat kroužky.

Vzdychla jsem, když mi rukou vjel pod kalhoty, a tím jsem mu umožnila lepší přístup do mých úst, kde se po chvilce odehrála válka našich jazyků.

A pak, se celý pokoj, nejspíš, i dům naplnil našimi vzdychy.

***

Ahooj!

Tak jsem tady s další kapitolou. Doufám, že se vám líbila.

Líbí se vám ship, který jsem pro ty  dvě hrdličky vymyslela?

Stether

Kladně mi do komentářů napište nějaký svůj nápad. Nechte své fantazii volný průchod!

PAPA♡

***