Mystery: Fairytale Gone Bad

Když není Jamie, nevadí, Wanda ji skvěle nahradí - SR

„Jak to tam vypadá?"

„Poldové normální. Stanice malá. Ulice klidná. Je to dobrý cíl."

Dívám se, schovaný za závěsem, na lagoskou ulici. Tady někde je Rummlow, jenže kde?

„Na jižním rohu je bankomat, což znamená...

„Kamery."

Sleduju Wandu a zároveň si prohlížím zbytek prostranství.

„Obě ulice jsou jednosměrné."

„Má ztížené možnosti úniku."

„Takže je mu jedno, jestli ho někdo uvidí. Cestou ven nadělá paseku. Vidíte ten zaparkovaný Range Rover?"

„Ten červený? Je hezký."

„A taky neprůstřelný, to znamená větší ochranu a víc střílení, což nadělá někomu víc starostí, nejspíš nám."

Musím uznat, že Nataša má pravdu

„Pohybovat věcmi svou myslí pořád svedu."

„Ale i tak není opatrnosti nikdy nazbyt."

„Už ti někdo řekl, že jsi trochu paranoidní?"

„Do očí ne. Proč? Někdo to říkal?"

To už se do toho radši vložím i já.

„Soustřeďte se na cíl. Lepší typ na Rummlowa jsme zatím neměli. Nesmí utéct."

„Jestli nás uvidí, tak ani utíkat nebude. Nenávidí nás."

Přejdu po pokoji k druhému oknu, kde vidím vůz s odpadky, jak se snaží prodrat ulicí.

„Same, vidíš toho popeláře? Prověřit."

Podívám se na mobil. Dva nepřijaté hovory od Jamie. Ví, že jsem na misi. Normálně mi nevolá, musí jít o něco důležitého. Možná už Oliver řekl první slovo. Roste tak rychle. Narodil se před půl rokem, ale už vypadá o rok starší. Roste čtyřikrát rychleji než normální děti. Jamie spočítala, že se to zastaví až bude dospělý. Což tímhle tempem bude za pár let.

„Je naložený na maximální hmotnost. Řidič má zbraň."

„Je to beranidlo."

„Běžte."

„Kam?"

Zandávám mobil do kapsy. V tom si vzpomenu na rozhovor s Jamie pár hodin před mým odjezdem sem.

„Lagos. Tam jsem taky nebyla."

„Není o co stát, lásko. Věř mi."

„Hrdinství je teď tvoje práce. Moje je starat se o děti a být ti dobrou ženou."

Při těch slovech drží Olivera v jedné ruce, v druhé vařečku od nějaké omáčky a svou myslí vytírá. Prostě dokonalá žena.

„Proč bys vůbec chtěla do Lagosu? Není to zrovna turistické centrum."

„Sídlí tam Institut pro boj s infekčními chorobami. Na škole nám o něm vyprávěli. Měla jsem mikrobiologii ráda. A tam mají ty nejstrašnější choroby, které na světě existují."

„Neútočí na policii."

Bojuju s ozbrojenci, kteří jsou venku na stráži.

„Mají vesty a R15. Sedm útočníků."

„Taky si teď říkáš, jaká je škoda, že tu není tvoje žena?"

Podívám se na kroužek na své levé ruce.

„Já ji mám pořád s sebou."

„Oh. Stává se z tebe sentimentální chlap. Ještě se nám tu nerozbreč."

„Same, radši začni něco dělat."

„Jako by se stalo. Už jich je jen 5."

V tu chvíli přilétá Wanda.

„Čtyři. Když není Jamie, nevadí, Wanda ji skvěle nahradí."

„Co místo těch tvých veršů zlikvidovat ty zbývající?"

„Myslel jsem, že chvilku poezie oceníš."

Povzdechnu si.

„Rummlow je na třetím podlaží."

„Wando, jak jsme to s Jamie cvičili."

„Ale co ten plyn?"

„Dostaň ho ven."

Během chvilky letím vzduchem přímo do třetího patra.

Prvnímu ozbrojenci sundávám masku a dávám mu ochutnat jeho vlastní medicíny v podobě otravného plynu. Další po mně střílí. Schovávám s za jeden ze sloupů. a házím trochu naslepo svůj štít. Naštěstí trefuje svůj cíl. To už po mně další střílí. Vezmu ho za nohy a praštím s ním o sloup.

Vcházím do laboratoře, kde si všimnu, že tam něco chybí.

„Rummlow má biologickou zbraň."

„Jdu po něm."

Opravdu teď děkuju bohu, že Jamie s aktivní službou sekla. Vylezu na balkon, když dostanu zásah z kulometu. Rychle se zvednu a běžím pryč. Rummlowa ale střelba nepřestává bavit. Nakonec dost ošklivě padám na střechu nižší budovy.

„Same? Je v OTéčku. Jede na sever."

„Vidím čtyři. Rozdělili se."

„Beru si ty dva nalevo."

Běžím k místu, kde měli vystoupit, ale vidím jen odhozenou výzbroj.

„Odhodili výzbroj. Hrajeme skořápky. Zásilku má jen jeden."

V tu chvíli mi na štítu přistane nějaký přistroj. Dojde mi, že je to bomba, takže štít odhazuju do vzduchu. V tom do mě zezadu vrazí Rummlow.

„Tak tady jsi, ty parchante. Dneska ti prdel nezachrání ta tvoje kurva. Na tohle jsem se těšil."

A udeří mě znovu. Pak už jsem ale na jeho údery připravený a snažím se jim bránit.

„To je za ten barák, co jste mi s tou krávou hodili do ksichtu."

A z rukávu mu vyjede čepel. Naštěstí včas uhnu, takže čepel místo do mé hlavy zajede do omítky domu. Lámu mu ruku v lokti a seberu mu ten jeho vynález z předloktí. Jenže má čepel i v tom druhém. Nakonec ho dokopnu.

Klečí tam a já mu sundávám masku. Chytnu ho za vestu a podívám se mu do obličeje.

„Vzhledem k okolnostem vypadám ještě dobře, ne"

„Kdo je tvůj kupec?"

„Náhodou se znáte. Tvůj kámoš, parťák Bucky."

Přitáhnu si ho víc.

„Co jsi to řekl?"

„Vzpomněl si na tebe. Byl jsem tam. Byl celej naměkko. Než mu zase udělali v mozku guláš. Chtěl, abych ti něco vyřídil. Řek mi: Vyřiď Rogersovi, že když musíš jít, tak musíš."

Najednou se jeho obličej stáhnul do příšerné grimasy.

„A ty půjdeš se mnou."

Všiml jsem si, že mačká spoušť bomby. Čekal jsem na nejhorší, ale nic se nestalo. Wanda zastavila explozi a přenesla ji do výšky. Ale ne dostatečně vysoko, takže to vybuchlo u budovy, ve které byli lidé.

„Bože. Same? Slyšíš? Potřebujeme hasiče na jižní straně budovy. Musíme tam nahoru."

Ihned jsem tam běžel a pomáhal se záchrannými pracemi. Bohužel už nebylo moc co zachraňovat.