Před dávnými časy v předaleké galaxii...
„Proč Bene! Proč jsi to udělal!? Toto by si náš děda nepřál!" „Mýlíš se Anakine, kráčím v jeho šlépějích. On je ten pravý hrdina ne tvůj či můj otec!" Naše čepele jiskřili v modro-zelené záři a vydávali slabé...
Na prsou se mi rozezněl komunikátor. Probral jsem se z meditace přijal hovor. „Anakine, máme se dostavit ihned do hlavního sálu.“ zněl dívčí hlas. „Už jdu.“ řekl jsem a ukončil spojení.
Vstal jsem z chladné země a vyšel na chodbu. Byla to úzká kamenná chodba se spoustou malých oken. Rozhlédl jsem se a ihned se rozešel do sálu.
...
Schromáždili se tam všichni studenti. U jednoho z vchodů stála mistryně Ashoka Tano a na druhém mistr Ezra. O obou existují příběhy jak bojovali proti impériu za dob rebélie. A nyní tyto legendy jsou členy nové rady Jedi.
Když už se schromáždili i ostatní se zjistilo úplné ticho. Stáli jsme rozdělení na dvě půlky a mezi námi byla utvořená cesta. Jedna strana značila studenty začátečníky a na druhé samouky pod dohledem mistra. Já stál na straně samouků, spolu se Sarah.
...
Ozvali se kroky a spolu s tím i uvítací hudba. (Nemyslete si, každý student to měl stejné.) Kroky zpomalili a všichni jsme se otočili. Vedle mistra Luka stál malý, černovlasý chlapec s ostrými rysy v obličeji.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zachytil jsem jeho pohled, byl rozrušený a neschopný se hnout. Mistr jej krapet popostrčil aby šli dál.
Jak se blížili ke konci řady, světla pomalu pohasínala až vydávali jen matnou záři.
Luk předstoupil před chlapce a poté se rozhlédl po ostatních. „Padawani. Tohle je náš nový člen. Ben Solo, přivítejte jej jak se sluší a patří.“ řekl Luk a po celém místnosti se roznesla záře mečů a dunivý zvuk.
Luk udělal té a usmál se. Ben se k nám otočil a řekl: „Děkuji za uvítání. Mám vám vyřídit blahopřání od mé matky, senátorky Organy Solo a mého otce...“ Hlas se mu třásl. Bylo na něm vidět vzrušení a strach zároveň.
Když domluvil, světla se opět rozzářila a meče utichly. Slova se ihned zmocnil Luk. „Padawani, máte rozchod. Pokud možno, ukažte Benovi jak to tady chodí atd.“ řekl a věnoval mi přímý pohled.
"Jistě." Odpověděl jsem a jen co Luk odešel zamířil stejně jako většina k Benovi.
Velmi rychle si zýskal pozornost ostatních. Ať už slovy o jeho rodičích, které hlavně zajímali chlapce. Tak jeho vzhledem, který byl na holky jako magnet.
Chvíli trvalo než jsme se všichni představili. Až nakonec došla řada na mě. Oba jsme si vyměnili tázavé pohledy. „Tebe přeci znám, bratranče.“ řekl lehce povýšeným tónem Ben a v místnosti bylo náhle ticho. „I já tebe Bene.“ odpověděl jsem pokorně. „Od posledně jsem hodně trénoval.“ řekl a odkryl opasek s mečem. „Je to na tobě znát.“ řekl jsem neutrálně, ignorujíc jeho jasný náznak výzvy. „Řekl jsi že si dáme odvetu.“ řekl a jeho hlas shrubl „Nyní k tomu není dobrá doba.“ řekl jsem klidně ale cítil jsem že jeho pocit je nyní plný píchy.
„Sbabělče.“ řekl povýšeným a agresivním tónem. Pohlédl jsem mu zpříma do očí. "Jestli o to vážně stojíš tak přijď za mnou na soubojový plac." Řekl jsem mu do hlavy a obrátil se k odchodu. „Budu jistě čekat.“ řekl jsem ještě, tentokrát již nahlas.
...
Jen co jsem opustil skupinu s Benem se ke mně připojila Sarah. „Myslíš že je to moudré?“ zeptala se opatrně. „Odkdy ty se zajímáš o to co je moudrý?“ optal jsem se tázavě a pak se zasmál. Sarah se rozesmála též. Ale pak zvážnila: „Myslím to vážně, určitě nejsem jediná kdo si všiml toho pohledu mezi tebou a mistrem Lukem..“ přerušil jsem jí. „Do toho ti nic není.“ ukončil jsem myšlenky a protáhl se. „Aspoň se mám na kom procvičit.“ usmál jsem se. Ale Sarah jen našpulila rty. „Mě se to stejně nelíbí.“ řekla nazávěr a mlčky mě následovala.
