Star Wars: Odkaz moci

přepadení

Loď plula poklidně vesmírem. Cesta plynula pomalu a na cestě jsme byli už třetí den. Dost jsme se nudily. Posedávali ve společné jídelně, povídali si se členy posádky, nebo naopak meditovali. No...meditovali, jen já spolu s Ashokou. Ti dva nevím co konali.

Já každopádně přemýšlel o mých snech. Neustále jsem se na to snažil přijít.

...

Z pohledu Sarah:

„Co si vlastně myslíš o Anim?" optala jsem se takhle Bena když jsme seděli u stolu a dávali si jídlo. Ben sjel pohledem z polévky na mě. Zdálo se že uvažuje o tom co má říct. „Promiň, asi radši nic." snažila jsem se náhle tu trapnou chvíli ututlat. Avšak Ben v tu chvíli řekl: „Je to dobrý Jedi ale namyšlený blb."

Chvíli jsem jen hleděla na něj, uvažujíc jak to mám zpracovat. Pak jsem se zasmála a opřela o židli. "Ten popis k němu sedí." Pomyslela jsem si a zatápala v paměti.

Vždycky byl takový. Pylný, uzavřený a s ostatními moc nekomunikoval. Spíše se schoválal. Vždycky si kladl na srdce že je Skywalker, bral si to hodně k sobě. A ani teď. Jakoby na jeho příjmení bylo něco... něco co by se snažil skrýt.

Z tápání mě dostalo ven hučení poplachu a blikající rudé světlo. „Co to!?" Vylekala jsem se. Ben se neklidně rozhlížel kolem. „Coto je?!" optala jsem se a byla celá neklidná. „Útok, asi." řekl Ben jenž se zdál klidnější než ostatní. Byl až nezvykle klidný. Přelézal mi z toho mráz po zádech.

Tu se ozval zvuk řezáku a ve stěně se objevila rozžhavená niť, než se pomalu rozšiřovala. Ben rychle vytáhl meč a já s ním. „Co budeme dělat!?" křikla jsem. „Dveře jsou zablokované." usoudil, zřejmě z rudýho světla na dveřích. „Budume se tu muset udržet než dorazí pomoc!" křikl přes rachot řezáku. Niť se stále rozšiřivala.

...

Z pohledu Anakina:

Ucítil jsem silné zachvění v síle a Bena, jenž zmizel. Vstal jsem z křesla a šel k oknu. „Co to bylo.." pomyslel jsem si a tu se rozezněl poplach. Rudé světlo prozářilo pokoj a mé oči se rozšířily. „Útok? Ale kdo?" Měl jsem takové zlé tušení. Vyběhl jsem ven z pokoje a zamířil do jídelny. V běhu jsem potkal pár vojáků a na křižovatce se jako náhodou srazil s Ashokou. 

Vyměnily jsme si znepokojivé pohledy, nebylo třeba slov. Oba jsme vyrazily chodbou do jídelny když tu se ozvala rána. Loď sebou trhla a mi se svalily na zem. Zaslechl jsem zvuk střel a hlasy z vedlejší chodby. Pohlédli jsme s Ashokou na sebe. „Oni se o sebe postarají." Ubezpečila mě a vpadli jsme do vedlejší chodby. Bylo by nemoudré se teď dělit. Někoho z nás by mohli chytit. A krom toho, byly to už téměř Jediové, měli by se o sebe postarat sami. 

...

Otevřeli jsme další dveře a těsně před hlavou mi prolétla rudá střela z blasteru. Tasily jsme meče a skočili do středu vřavy. Na jednom konci stáli naši. Na druhém parta jakých si vojáků. Měli různé zbraně i typy oblečení. "Žoldáci. Nebo možná nějaký větší gang." Pomyslel jsem si ale na zjišťování o koho jde nebyl čas. Odráželi jsme střeli a pomalu postupovali vpřed. 

Mohlo jich být tak dvacet. Ale od chvíle kdy jsme vstoupily na scénu se jen drželi na místě. Bylo to podivné, pokud by chtěli obsadit loď, měli by se minimálně rozdělit po pěti obsadit tak více chodeb lodi. Naše ochranka měla sotva polovinu mužů a mi nemohli být všude. Buď byl vůdce přepadu geniální nebo naprostý ubožák. 

...

Po několika chodbách kdy kladli až nesnesitelný odpor se začali rychle stahovat. Vypadalo to spíše jako úprk. Můj meč si prosekával cestu prchajícími až jsem téměř zapomněl na způsoby. Tu však jeden z nich upadl a já zůstal stát nad ním. Napřáhl jsem se k seku a tu v jeho očích jsem zahlédl strach. „Dost!" Zaslechl jsem Ashoky pevný hlas. Zatřepal jsem hlavou abych se probral a zhasl meč. Několik členů ochranky jej obklíčilo a spoutalo. „Odveďte jej do cely, promluvím si s ním později." řekla Ashoka tvrdě a ochranka s mužem zmizely ve vedlejší chodbě. 

„Co to bylo? Jen nás napadly ale nic nezískaly." Nastalo ticho, děsivé ta nepřirozené ticho, někde na druhé straně lodi doznívali poslední zbytky bojů. Rychle jsme zamířily k jídelně.

...

Když jsme dorazili k jídelně byly dveře uzamčeny. „Jste tam?!" Houkl jsem a zaklepal na dveře. Nikdo však neodpověděl. S  Ashokou jsme na sebe pohlédli a kývli hlavou. Ashoka tasila a prořízla nám vchod. Uvnitř jsme našli jen několik mrtvol a Bena, ležíce na zemi vedle něj však nikdo jiný. „Sarah!" vykřikl, doufajíc že se ozve. Nikdo se však neozval. „Je pryč..." řekla Ashoka chladně.

Ano po dlouhé době vás zdravím a vítám u další kapitoly. Vím, trvalo to dlouho ale konečně jsem to napsal tak aby to dávalo smysl. Doufám že se nezlobíte, je toho teď na mě krapet moc, tak se omlouvám za zpoždění.