Star Wars: Odkaz moci

Schůzka

Probral jsem se na lůžku. Ashoka stála vedle mě, ruce skřížené na prsou. „Ashoko...já.." snažil jsem se zvednout ale její facka mě ihned položila zpět na postel. „O co ses snažil?! Zabít se? Možná jsi Skywallker, ale nejsi nesmrtelný!" Okřikla mě, byla naštvaná ale přes tmu v pokoji jí nebylo vidět do obličeje. „Omlouvám se." řekl jsem, chytl si pomalu natékající tvář a sklopil zrak. „Za pár dní dorazíme ke Korusantu, tam se pokusíme sehnat někoho kdo nám pomůže." zněla klidně ale v jejím hlase zněl jistý náznak obavy. „Jak je na tom Ben?" Ze stínu jejích laloků jsem odhadoval že mi věnuje upřený pohled. „Je v pořádku, zítra již bude moci vstát. Možná jsi jej zachránil..." řekla potichu a odešla.

 ...

„Takže plán je jasný, s naším kontaktem budu mluvit jen a jedině já. Vy dva počkáte u vchodu. Pro případ že se něco pokazí. Je vám to jasné?" řekla Ashoka ostře. Oba jsme svědomitě přikývli. Ačkoliv jsem tušil že Ben vím o koho půjde. Měl to jméno vždy na jazyku ale nikdy jej nevyslovil. „Dobře, můžete jít. " řekla a my odešli. S Benem jsme si vyměnily tázavé pohledy.

Co se týče mě a Ashoky, to co se před pár dny stalo, jakoby se nestalo. Omluvila se za to se nechala ovládnout city a udělala za tím vším tlustou čáru. A kdykoliv jsem na to načal téma, rychle mě ztišila. Nechtěla aby o tom věděli jiní.

...

Korusant je opravdu podivné místo. Nikdy dříve jsem na něm nebyl a proto mě udivilo že planeta nemá žádné lesy a ani nic podobného. Většinu života jsem strávil na Endoru. Vskutku jsem nemohl překonat údiv. Ashoka s Benem si tikali na čelo jak jsem lítal od jednoho okna k druhému a pozoroval vysoké budovy. 

...

Konečně korveta přistála a my mohli vystoupit. Zdálo se to jako celá věčnost, ale pro mě to bylo celkem vzrušující. Vyšli jsme a rychle zamířili pryč. Korveta samotná začala opět vzlétat. Ohlédl jsem a naposledy si prohlédl tu teď již poničenou loď. 

Zdálo se že Ashoka přesně ví kam jde, což se o mě a možná i Benovi říct nedalo. Tolik různých ras pohromadě jsem ještě neviděl. Přišlo mi to podivné. Vypadalo že ostatní se tím nezabývají. Ashoka nás zavedla do nějaké hospody a usadila hned k prvnímu stolu. Objednali jsme si ale Ashoka hned zmizela v davu. „Co je mezi tebou a mistryní Tano?" optal se z ničeho nic Ben. Zamyslel jsem se. On by se o to nezajímal jen tak, ale též nemá moc důvod to vědět. „Nic..jen jsme se nepohodli..." zalhal jsem a on se mi upřímně zadíval do očí. „Byl jsi mi v hlavě a viděl všechno, nemyslíš si že by bylo správné abych i já něco věděl?" řekl arogantně. „Takže o tohle ti jde...nic si z tvé hlavy nepamatuji." řekl jsem zcela otevřeně. Vůbec jsem si nevzpomínal na to co se tam uvnitř té jeho kebule dělo, věděl jsem jen to že jsem tam byl. To bylo všechno.

Vypadal zahořkle a byl. Muselo jej to vážně štvát. A já naopak nebyl k němu tak důvěřivý abych mu to řekl. Vstal jsem ale Ben mě chytl za rukáv. „Co je?" optal se. „Jdu se projít." řekl jsem a vytrhl ruku z jeho sevření. Omylem mi však vylítla tak moc, až jsem jistému emzáku vlepil. 

Zapotácel se a vytřeštil na mě oči, velké jako polívkové talíře. Neznámým gestem něco pronesl a já tušil problém. „Omlouvám se nechtěl jsem..." než jsem to dořekl ke mě přilétla pěst. Vyhl jsem se a přehodil toho někoho přes rameno na stůl. Ben uskočil aby mu kaše nepokydala. Další tři emzáci se kolem seskupily. „Bene...nechceš mi tak  trochu pomoct..." optal jsem se když jsem musel dalšího složit k zemi. Ben chvíli váhal ale pak přiskočil a skopl dalšího který se zvedal. 

To už kolem nás byl celkem hlouček a pár už vytáhli blastery. Tu se všechno strhlo tak rychle že jsme vůbec nevěděli. Jeden z emzáků už chtěl vystřelit ale nějaký chlap j¨mu odstřelil přesnou ranou blaster z ruky a stoupl si mezi nás. Ashoka vytáhla meč a též byla mezi námi. „Tak jo, všichni se uklidníme." řekl muž a nějaká chlupatá gorila přitakala. Všichni se pomalu odsunuli na svá místa, Ashoka schovala meč a muž s ní se otočily k nám. „Bene...." „Tati..."