Před dávnými časy v předaleké galaxii...
„Proč Bene! Proč jsi to udělal!? Toto by si náš děda nepřál!" „Mýlíš se Anakine, kráčím v jeho šlépějích. On je ten pravý hrdina ne tvůj či můj otec!" Naše čepele jiskřili v modro-zelené záři a vydávali slabé...
Poté co Ashoka skončila s léčením jsme vyrazili zpět do Sabínina bytu. Sabín byla ráda že se nám akce povedla a tak nám všem udělala menší oslavu. Přinesla trochu Lomcováku. Směs koreliánské whisky a banthanského mléka. Jediný kdo si s námi ani jedinou sklenku, více by nám Ashoka nedovolila, byl Ben. Seděl u Sarahřiny postele a jak sám říkal, hlídal jí kdyby se náhodou vzbudila. Ashoka v tom neviděla problém.
Ben Solo:
Seděl jsem na zemi vedle ní. Hlavou se mi honili myšlenky ohledně toho co se stalo o pár hodin dříve. "Co to se mnou bylo? Vážně jsem jí chtěl zabít?" zvedl jsem svou ruku dal jí vlas z obličeje. "A co to s ní vůbec bylo? Ten duch nebo co to bylo. Ovládnul jís skrz tu kostku?" pomyslel jsem si a pohlédl na ornamenty pokrytou kostku v mé dlani. „Bene Solo..." zašeptal tichý hlas. Vždycky když jsem se na ní zahleděl jsem zaslechl takový hlas. Zdál se však že vychází přímo ze mně. Mně samotného.
Zamžoural jsem očima na kostku a odložil jí na zem, vedle postele. Opět jsem pohlédl na Sarah. Byla jako mrtvá, studená. Ale živá, deka na jejím hrudníku se pravidelně zvedala s každým jejím nádechem. „Bene Solo...!" zaslechl jsem opět ten hlas. Lekl jsem se a rozhlédl. Nikdo však kolem mě nebyl. "Tak jo... Uklidni se Bene. Jen klid. Tohle musí mít nějaké vysvětlení." řekl jsem si v duchu a uklidnil svůj tep, srdce mi bylo o závod.
Jen co jsem však tak učinil jsem však ten hlas zaslech znovu. Tentokrát však jinak. Ohlédl jsem se. Sarah mě držela pevně za ruku. Oči jí rudě zářily. „Bene Solo.“ Prudce jsem se vytrhl a zažehl meč. Okolí se propapadlo do temnoty. Jedinou září byla má modrá čepel.
Poté se náhle předemnou zhmotnila jakási postava. Viděl jsem její obrys, neviděl jsem jí však do tváře. „Výtej, Bene Solo.“ pronesl temně hlas. „Kde to jsem!?“ vykřikl jsem. „Jen klid Bene, toto je pouze iluze. Až se vrátíš zpět do vědomí, bude všechno jakože nic.“ řekl muž. Cítil jsem se vůči němu tak slabý. A z té temnoty mě přímo mrazilo. „Odlož svůj meč Bene, nebude ti k ničemu.“ řekl muž a mávnutím ruky modrá čepel zhasla jako svíčka.
Zůstal jsem stát jako ochromený. „Jak jsi to?“ pokusil jsem se zeptat. „Temná strana síly dokáže mnohé. Je daleko silnější než její světlá síla.“ pronesl a dalším mávnutím se předemnou objevil výjev boje mezi Anakinem a Sarah. „Viděl jsi sám co dovedla moje loutka provést se synem samotného Luka Skywalkera.“ řekl a předemnou se objevil další výjev. Tentokrát boje mezi mnou a Anakinem. „A tohle jsi i přes svou píly dokázal ty.“ Byl to souboj,který se konal asi dva roky dozadu. „Tehdy jsem byl ještě nezkušený, nemohl jsem vyhrát.“ řekl jsem ostře a muž se mrazivě zasmál. „Ha ha ha. Nebyl jsi zkušený? Ale no tak, Bene. Ty předsi sám moc dobře víš že jsi šanci měl. A s temnou stranou, bys jej zajisté porazil.“ řekl a ukázal mi jiný souboj. Souboj,který se sice nikdy neodehrál ale byl jako skutečný. Modrá a zelená záře střídaná odlesky při skřížení našich mečů. Nevím proč, ale někde v hloubi jsem byl potěšen, že jsem vyhrával. Zachoval jsem si však chladnou hlavu. „Co to je? Nějaký blud.“ vysmál jsem se s tou největší dávkou odvahy, jakou jsem jen nabral. Muž však s odpovědí neváhal ani chvilku. „To je budoucnost Bene. A stane se to již brzy.“ řekl chladně muž. "Ne. To,to není možné." „Osud je neodvratitelný, Bene Solo. Jediové jsou odsouzeni k zániku.“ řekl muž a obraz zmizel. „To není možné, mistr Luk by tohle nikdy nedovolil!“ řekl jsem a začal jsem pociťovat nekontrolovatenlý vstek. „Že ne? Tak se dívej!“ řekl mocným hlasem a před mímy zraky se objevil další obraz. Tentokrát mistra Luka, držíc v ruce masku Darth Vadera. „Luk sám zradil váš řád a chystá se vás všechny zradit aby se stal nejmocnějším a ovládl tak republiku.“ řekl a ukázal mi obraz jak několik lidí provolavá slávu mistru Lukovu. „To nemůže být pravda... Tohle ne...“ Otočil se ke mně a podal mi ruku. „Přidej se ke mně, Kylo Rene. Náš řád čeká. Společně zachráníme galaxii ze spáru Jediů. A očistíme tvého děda, který poznal pravou tvář Jediů. A za to se jej pokusil jeho vlastní mistr zabít.“ Chvíli jsem byl zaražen z toho co mi nabídl a vůbec řekl. Ikdyž jsem tušil jeho slova můžou být lež. Byl si až příliš jistý a já tušil že má asi pravdu. "Mistr Luk nám nikdy nedovolil pokládat otázky. Pouze vykládal svoje. Stejně tak ostatní mistři. On musí mít pravdu!" uvědomil jsem si a pomalu a opatrně jsem poklekl. „Co odemě žádáte, můj mistře.“ „Vrať se do chrámu Jedi. A vyčkej na správnou příležitost. Pak udeř!“ rozkázal. „A kdy příjde?“ zeptal jsem se. „Brzy. Již jsem tam poslal loď s mímy rytíři kteří ti pomohou s úkolem. Nyní povstaň Kylo Rene.“ Poté co to dořekl jsem posvtal a on už byl pryč.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
