Star Wars: Odkaz moci

Mrazivé odhalení

Ben náhle zastavil útok a odstoupil. „Jsi v pořádku?“ optal jsem se jej opatrně. Přikývl a otřel si orosený čelo. Přiklekl jsem k postavě a nahmatal tep. Oddechl jsem si. „Ještě žije, odnesu jí k Ashoce.“ řekl jsem a pak jsem si uvědomil. „Kde je guvernér?“ „Nechtěl spolupracovat, pokusil se mě zastřelit.“ řekl nevýrazně a vypnul meč. „Chápu. Pomůžeš mi?“ optal jsem se ale Ben očividně nevnímal. „Bene?“ optal jsem se znovu a zatahal jej za rukáv. „Ano?“ „Vnímej mě sakra! Pomůžeš mi?“ zopakoval jsem a Ben už opět hleděl do druhé místnosti. „Ne, půjdu pro támhletu věc. Mistr Luke jí bude určitě chtít vidět.“ vysvětlil a bez dalších slov vešel do místnosti. Zakroutil jsem nevěřícně hlavou a vzal postavu do náruče. Pomalu a opatrně vstal, kápě jí spadla z hlavy a dlouhé zlaté vlasy se zaleskly v slabé záři z oken. "Já si říkal že ten bojový styl odněkud znám.“ řekl jsem a po tváři mi stekla slza. Sundal jsem jí masku a hodil na zem. Ozvala se rána jak se plechová masku odrazila od země. Položil jsem jí čelo na čelo a řekl: „Už bude dobře, Sarah. Letíme domů.“ řekl jsem potichu a rozešel se ven z toho místa.

Došel jsem do místnosti k Ashoce. Pomalu, abych jí nevyvedl z míry. Ještě stále klečela u pár stormtrůperů a léčila je. Zarazil jsem se. "Co to sakra dělá?" „I oni jsou pouze oběti, když jim dám šanci. Třeba se změní.“ řekla Ashoka. Sklopil jsem zrak. „Tak proto jste nepřišla...“ řekl jsem a stiskl bolestně zuby. "Nechala by jste mě tam umřít?" Ashoka vstala a pohlédla mi do očí. V jejích očích se nesl jakýsi strach. „Omlouvám se Anakine. Já... Nemohla jsem...ta síla.“ řekla a rozklepala se. "Maska spadla." uvědomil jsem si. „Dostala jste strach?“ zeptal jsem se upřímně. Poníženě sklopila zrak. „Nebylo to jako s Vaderem nebo hrabětem Dooko. Ani jako s Inkvizitory. Bylo to, temné. Až příliš temné.“ začala vysvětlovat. „Ano. Bylo...“ řekl jsem a pevně si přitiskl Sarah k hrudi. „Sithové nebyli poražení. Jsou stále mezi námi.“ řekla temně Ashoka. „Cítil jsem to. Musíme o tom říct mistru Lukovi než bude pozdě.“ řekl jsem a pohlédl zpět do místnosti odkud zrovna vyšel Ben. V ruce třímal tu kostu. Byla rudá a na sobě měla desítky ornamentů. „Jsem zpět, a mám něco co by jsme měli ihned poslat Lukovi.“ řekl. „Nejprve musíme vyléčit Sarah!“ rozkázal jsem a položil jí opatrně na zem. „Anakin má pravdu, Sarah má teď přednost.“ souhlasila Ashoka svým obvyklým tónem, který nestrpěl odmouvání a dala přisedla k ní. „Fajn, jak chcete. Půjdu napřed.“ řekl Ben a rázným krokem vyšel otvorem ve stěně. Bylo na něm cosi jiného. Něco zvláštního. Neměl jsem z toho dobrý pocit ale neměl jsem čas se tím zabývat.