Star Wars: Odkaz moci

První střet

Druhého dne ráno jsem si na Hanovi všiml jisté změny. Výbuchy, které Han měl z důvodu čehokoliv ubyly. Téměř přes no se v něm něco změnilo. I s Benem si zašel do soukromí, kde se spolu o něčem bavili a když vyšli ven zdáli se být vůči sobě vzájemně snesitelnější.

...

„Chewie připrav se na přistání.“ řekl Han z kokpitu na wookie a Chewie zabručel. Před očima se mi naskytl pohled na písčitou planetu. „Vážení cestující, vítáme vás na Jakku. Doufám že jste byly s našemi službami spokojeni a přeji vám příjemný pobyt.“ řekl Han do mikrofonu, a jeho hlas se roznesl po celé lodi. Donutilo mě to lehce pousmát.

Loď dosedla na povrch a mi mohli postupně vystoupit do rozlehlé pouště. Chewie nás vyvedl ven, Ashoka zaplatila a Han zůstal u průlezu. „Takže vážně nemůžeme počítat s vaší pomocí?“ optala se zklamaně mistrině Tano a pohlédla Hanovi do očí. Chvíli si vyměňovali unavené a prosebné pohledy. Pak však Han sklopil zrak, sáhl do náprsní kapsy a vysokým obloukem hodil Ashoce kartičku. „Tohle by vám mělo pomoci, sejdeme se za tři dny, pokud se vůbec vrátíte.“ řekl ještě naposledy Han než zašel do lodi. „Měj se Chewie.“ řekl jsem na rozloučenou wookiovi, ten však jen mávl rukou a vrátil se do lodi. Ta ihned vzlétla zpět k nebesům.

„To jsem si mohl myslet.“ řekl naštvaně Ben. „Nejprve peníze a až pak rodina.“ dodal. „Tvůj otec je dobrý chlap.“ řekl jsem a Ben mě propálil pohledem. „Nic nevíš Skywalkere, nevíš vůbec nic!“ rozlobil se Ben a sáhl po meči. „Chceš zápas Bene, Solo?“ zdůraznil jsem. Z jeho pohledu šel strach a vztek. „Tak dost! Oba toho nechte!“ rozkázala Ashoka ale to už Ben vykonal ostrý a prudkým výpad mečem. Udělal jsem úkrok bokem, to stačilo aby se průzračně modrá čepel prolétla jen kousek od mého ramene. Tasil jsem též a zastavil jej druhý útok, vedený zhora. Tu jsem však pocítil, jak se nemohu ani hnout. Dočista, jako bych zkameněl, Ben na tom byl podovně a obličeji měl křečovitý výraz. „Řekla jsem dost! Nenechte se ovlivnit pociti. Strach, bolest a vztek, jsou cesty k temné straně.“ řekla Ashoka a každého z nás hodila o kus dál. Z těžka jsem oddechoval, jak mi náhlý náraz vyrazil dech. 

Po nějaké době jsme oba vstali. Já i Ben jsme těžko oddechovali a upíraly na sebe pronikavé pohledy. „Teď si podejte ruce.“ řekla Ashoka a v obličeji měla přísný výraz. Oba, já i Ben jsme k sobě přistoupili a jeden druhého pravou rukou chytli za lokty. Ben možná trochu silněji než bylo třeba. „Jste jedním, jste světlo v temnotě, jste rytíři Jedi.“ pronesla Ashoka a na znamení jsme se pustili.
„Tak a teď vyrazíme, k první osadě to je necelých pět hodin cesty.“ řekla Ashoka a vyrazili jsme.

Šli jsme písčitou planinou a brzy jsme na sobě pocítili únavu a vyprahlost v krku. Někde mezi pátým a šestým kilometrem se mi zatočila hlava. Obraz se rozmazal a písčitá pláž mě políbila. Pocítil jsem tlak jak mě nějaká postava táhne na zádech. Očekával jsem že pocítil jemnou a lehce mazivou kůži Ashočiných laloků. Místo toho mě však po tváři šolíchali černé kadeře. „B-ben?“ optal jsem se chraplavě. „Čekal...čekal jsi snad svého tátu?“ optal se udýchaným ale stejně posměšným hlasem Ben. „Promiň za ten můj komentář...“ řekl však náhle. „Ne...měl jsi pravdu...nic nevím...“ řekl jsem a nechal se dál nést.