Přejete si? {EruRi + EruRiRen}

Epilog

(Je moc blbé psát epilog, když tato "kniha" nemá prolog🤔🤔)*

*(I kdyby jo, tak tady je 🤗)

,,Erwine, zatáhni ty žaluzie!" zaskuhral jsem rozespale z postele, když mi paprsky vycházejícího slunce dopadly na oční víčka. Slyšel jsem jeho tichý smích, ale vidět jsem ho nemohl. Neměl jsem sílu otevřít oči.

,,Ale notak, Růženko. Už je čas vstávat, udělal jsem ti snídani." Cítil jsem, jak si sedl vedle mě na postel a hladil mě po odhaleném stehně.
,,Copak nevíš, že Růženka nevstane jen tak, když ji hezky poprosíš?" zabrblal jsem do peřiny. Už jsem i myslel, že to neslyšel.

,,A co třeba takto," naklonil se ke mně a dal mi lehký polibek do koutku úst ,,stačí to k tomu, aby ses probral?"

,,Jako jo, ale ještě na tom budeš muset zapracovat." usmál jsem se. Konečně jsem od sebe oddělil víčka a podíval se svému princi do očí. Posadil jsem se.
,,Dobré ráno." usmál se a tentokrát mi dal pořádnou pusu.

,,Dobré" usmál jsem se nazpět.
,,Chceš udělat i kafe?" zvedl se a vydal se do kuchyně.
,,Ano, prosím." zakřičel jsem za ním nadšený z takového ranního servisu.

Šťastně jsem spadl zpátky do peřin a s přiblblým úsměvem se podíval z okna.

Slunce vycházelo, město se probouzelo a já před sebou po dlouhé době vyděl prosluněnou budoucnost, zatímco na parapetu kvetly fialky.

~Konec~

Velké slavnostní Ňuf😊

Nyní mám pro vás jedinou prosbu, kupte mi fialky.🌸

Jinak chci poděkovat vám, co tu se mnou jste od úplného začátku, zasloužili byste ocenění, ale máme nízký rozpočet, takže se smiřte s poděkováním od naprosto bezvýznamného člověka. 😆

Snad si z této povídky odnesete něco do života...Snad.

*Neplacená reklama*
Koukněte na můj profil a třeba mě i sledujte, protože je dost možné, že ještě něco napíšu...a taky se blížím k 200 sledujícím. Prosím😅

Byla to zábava, někdy to můžeme zopakovat, tak zůstaňte na příjmu.👋

🌈Natálka🌈