Přejete si? {EruRi + EruRiRen}

-2-

Vběhl jsem do výtahu, ale než se dveře zavřely, všiml jsem si zase toho kluka, jak míří k výtahu. Měl v ruce novou kávu, avšak jeho košile i kravata byla stále špinavá. Než se dveře výtahu dovřely úplně, strčil jsem tam ruku a výtah jsem mu podržel.

,,Děkuji" usmál se a opatrně vstoupil i s kávou do výtahu.
,,Ještě jednou se omlouvám, byla to moje chyba. Pošlete mi potom účet z čistírny za tu košily a jestli to nepůjde vyprat tak vám koupím novou" omluvil jsem se znovu a z blízka si prohlédl mnou napáchané škody. Ta košile je zničená. Kravata je červená, takže to nejde tak moc vidět, ale flek na ní je. A ještě ke všemu vypadají obě hodně draze, to abych se rozloučil hned s první výplatou, tedy pokud mě vůbec do výplaty nevyhodí.

,,Nene. To zásadně odmítám. V kanceláři mám ještě nejmíň deset takovýchto košilí, kupuje mi je pan Smith, ale děkuji za vaši ochotu. Jedete do devítky?" usmál se přívětivě, když se výtah rozjel.

,,Jo, jsem z účtárny. Nesl jsem odevzdat tyto papíry, ale chybí na nich razítko pana Smitha. Jsem tu nový a tak si tu ze mě všichni dělají prdel a dělají mi naschvály. Musím najít nějakýho Erena a ten mi tam to razítko dá, ale co já vím jak vypadá?" postěžoval jsem si.

,,Chápu, nebojte dovedu Vás tam. Stejně nesu panu Smithovi kávu" usmál se a já zčervenal.
,,Ta káva je pro pana Smitha!? A nebudete z toho mít problém, že jsem Vás zdržel?" zhrozil jsem se.
,,Nebojte se, nebudu. Spíš vy budete mít problém, už jsou tři a pokud máte papíry z účtárny, tak jsou pro Petru, ale ta je tu dnes jen do tří" upozornil mě.

,,Slíbila, že tam na mě počká. Udělali mi to naschvál" řekl jsem mu. Působil mile, tak proč si u něj nepostěžovat. Výtah se otevřel a my vystoupili. Toto patro bylo jiné, narozdíl od ostatních pater zde neběhali úředníci, nebyl tu hluk ani chaos. Byly zde jen chodby plné dveří se jmenovkami úředníku, jejichž kanceláře se tam nacházeli, ne kabinky 2x2 metry, naskládané vedle sebe, jako králikárny, jako v jiných patrech.

Hned naproti výtahu byla ostraha, dva celkem nabušení týpci v černém. Ten kluk je pozdravil a vydal se chodbou rovně. Došli jsme k velkým dubovým dveřím, vedle kterých byla cedulka s dvěma jmény. Jedno byl ředitel firmy Mgr. Erwin Smith a druhé bylo bez titulu, prostě jen Eren Jaeger.

Ten kluk vytahl klíče a odemhl dveře.
,,Šéf chce, abych zamykal, když odcházím, aby ho nikdo nerušil" objasnil mi a vešel dovnitř. Já šel dovnitř za ním. Ocitli jsme se v kanceláři s polokruhovým stolem na kterém byl počítač, tiskárna, telefon a hromada papírů a dokumentů. Místnost byla hezky vybavená kytkami a akváriem. Nevadilo by mi zde pracovat.

,,Tak ukaž ty papíry ať ti tam můžu dát to razítko" pokynul ke mně a při tom si sedl za stůl. Kávu položil na kraj stolu a vytáhl razítko.
,,Počkat. To ty jsi Eren?" zeptal jsem zmateně i když jsem si to mohl přečíst na jmenovce na stole. On se zasmál.

,,Je promiň. Zapomněl jsem se představit, Eren Jaeger, asistent ředitele" usmál se a podal mi ruku.
,,Levi Ackerman, novej účetní" potřásl jsem si s ním rukou.
...

Ňuf😊

Dnes bude ještě jedna, abych někomu úžasnému udělala radost❤

🌈Natálka🌈