Přejete si? {EruRi + EruRiRen}

-26-

,,Tak já už asi půjdu...už tak jsem tě dost zdržel a určitě toho máš ještě dost" řekl jsem, když se jeho rty vzdálily. Byl jsem značně na rozpacích. Stále nechápu jak to mezi námi je.

,,Večer se stav..." usmál se. Vtiskl mi do dlaně klíč a mrkl na mě.
,,Cože...?" nechápavě jsem nakrčil nos.
,,Víš, kde bydlím, ne?" líbl mě do vlasů. Přikývl jsem.
,,Tak v osm, prdelko" pleskl mě po zadku a já vyběhl z jeho kanceláře jako blesk, nevnímajíc Erena, který se na mě snažil mluvit, a s rudým obličejem jsem opustil deváté patro.

Ve své kanceláři jsem se trochu víc zabydlel, protože mnoho Keithových věcí bylo vyklizeno. Konečně se tu cítím dobře a mám svůj klid.

Dnes jsem dělal trochu přesčas, takže jsem se domů dostal až kolem sedmé. Dal jsem si rychlou sprchu a spěchal dál od centra. Narozdíl ode mě Erwin bydlí dál od ruchu velkoměsta.

Před Erwinův dům jsem přijel tak nějak na čas. Otevřela se mi brána a já přejel po příjezdové cestě až ke vchodu. Zaparkoval jsem před garáží. Dveře jsem si odemkl sám a vešel jsem dovnitř. Do nosu mě ihned po otevření dveří udeřila silná vůně nějakého jídla

Zul jsem se a vydal se do jídelny, ve které se svítilo a celkově to vypadalo, jako nejživější místnost tohoto domu.
Erwin stál u stolu, otočený ke mně zády a nehýbal se.

Už jsem se chystal promluvit, když se otočil a usmál se na mě.
,,Přesný jako hodinky" pronesl s úsměvem. Konečně jsem spatřil původce té příjemné vůně.

,,Netušil jsem, že takový zbohatlík jako ty umí vařit" ušklíbl jsem se, i když se mi jen z pohledu na plné talíře sbíhaly sliny.
,,Moc toho o mně nevíš. Měli bychom to napravit" zasmál se mé urážce a odsunul židli.
,,Můžeme začít..." pokynul ať si sednu.

Učinil jsem tak a on mi jako gentleman nabral polévku. Do sklenice přede mnou nalil víno, které už na první vypadalo draze. Nalil i sobě a my si připili.
,,Dobrou chuť. Nevěděl jsem, co máš rád, tak doufám, že ti bude chutnat" usmál se nervózně, když se konečně usadil naproti mně.
,,Já nepohrdnu ničím, když je to dobré" řekl jsem jednoduše, avšak malému úsměvu jsem nezabránil.

Polévka byla krémová brokolicová a moc mi chutnala. Erwin je v kuchyni opravdu zručný.
,,Vidím, že ti to chutná. Chceš přidat?" pobídl mě Erwin, když jsem snědl vše, co jsem v talíři měl.
,,Ne, děkuji...avšak musím říct, že se ti povedla" neodpustil jsem si malou lichotku.

,,Děkuji. Od tebe to opravdu zahřeje u srdíčka" řekl potěšeně a odnesl špinavé nádobí do kuchyně.
,,Tak a teď hlavní chod" postavil přede mě talíř s opravdu krásně vonící svíckovou. Nikdy jsem si na takováto jídla nepotrpěl. Většinu mého jídelníčku tvoří fast food a polotovary. Nemám čas si vařit a peníze, abych chodil do restaurací. Jenže takovéto problémy zřejmě Erwin nemá.

Opět jsem snědl vše, co mi nachystal a že toho nebylo málo. Erwin opět vše sklidil, takže na stole zůstalo jen prostírání a naše skoro prázdné sklenice.

Seděl jsem u stolu a čekal, co se bude dít dál. Erwin nám oběma dolil a pobídl mě, ať vstanu. Znova jsme si připili a on mě chytil za boky.
,,Nevím jak ty, ale já bych si dal dezert~" zašeptal mi svůdně u ucha. Ihned mi došlo kam tím míří. Naskočila mi z toho husina.
...

Ňuf😊

Omlouvám se za delší pauzu než bylo v planu, ale myslím, že to chápete. To září bývá hektické😅😅😅

🌈Natálka🌈