Přejete si? {EruRi + EruRiRen}

-7-

,,Co ti mám na tuto otázku odpovědět?" snažil jsem si zachovat odstup a nedat najevo nervozitu, avšak všechny mé smysly a zdravý úsudek mě pomalu opouštěli s tím, jak se ke mně přibližoval.

,,Pravdu" řekl pobaveně a posadil si mě na klín. Překvapeně jsem vyjekl.
,,Myslím si, že tvrdé zachazení neuškodí, ba naopak utuží a zocelí" snažil jsem se od něj odstrčit, ale držel mě pevně.

,,Zajímavá myšlenka" zamyslel se a najednou mě políbil. Strnul jsem. Proč ho neodstrčím? U Erena to šlo, ale u něj ne, avšak odvahu zapojit se do polibku jsem taky neměl. Tak jsem jen strnule seděl.
,,Co to bylo!?" vyjel jsem po něm, když se odtáhl, ale on se mi jen smál do očí, což mě ještě víc naštvalo.
,,Zoceluji" zasmál se. To mě už fakt vytočilo. Co je tohle za arogantního šmejda?

Odstrčil jsem jeho ruce a vstal. Můj výraz musel víc než jasně dávat najevo jak nasraný jsem.
,,Naschledanou" řekl jsem vytočeně a rozešel se ke dveřím, avšak on mě chytil za ruku, za kterou mě dotáhl až k jeho stolu, kam mě následně jemně položil na záda. Můj výraz musel značit jak vyděšený jsem.

,,Nikam. Ještě jsme se nedostali k tomu hlavnímu" ušklíbl se a znova mě políbil. Nevěděl jsem co dělat, a tak jsem jen ležel v hromadě papírů a prostě se nechal. Nemůžu zmlátit svého šéfa, vlastně ani nechci. Sakra, proč mě tak vzrušuje?!

,,Líbí se ti to" usmál se a já zčervenal. Nejhorší na tom bylo, že on mě má přečteného. Mé reakce mu dávají dost najevo jak to doopravdy je a to mě děsí. Nechci být tak snadno čitelný.

,,Nebavíš se, Levi~" udělal to znova. Pomazlil mé jméno na jazyce než ho vypustil z úst a já se otřásl vzrušením.
,,Nehraj si se mnou" řekl jsem uraženě. Bylo těžké říct srozumitelnou větu se splašeným srdcem a nepravidelným dechem. A tohle všechno se mnou dělal Erwin Smith.

,,Já si rád hraji" políbil mě na tvář a potom snad milionkrát na krk. Cítil jsem na stehni, že mu stojí a to mě vrátilo zpět do reality. Sakra, chce mě ohnout vlastní šéf. To je snad zlej sen.
,,Jsi dětinský. Nech mě" snovu jsem se pokusil protestovat, i když jsem dávno věděl, že odpor je marný, když mě zradilo i mé vlastní tělo a zdravý rozum si asi taky vzal dovolenou, protože i přes své protesty jsem byl já ten, kdo znova spojil naše rty a rozvázal mu kravatu.

,,Rozjíždíte se, pane účetní~" ušklíbl se a i on mi sundal kravatu. V ten moment, kdy to vyslovil, jsem se i já tam dole začal probouzet k životu.
,,Za to můžete vy, pane Smithe" ušklíbl jsem se a sundal jsem si své sako. On se nadrženě usmál a začal mi rozepínat košili.

,,Nádhera" vydechl když odhalil mou hruď a ja se snažil schovat svůj studem zčervenalý obličej do ramene, avšak on si můj obličej natočil tak, abychom si hleděli do očí.
,,Jsi celý dokonalý, chtěl bych se tě na něco zeptat" mluvil laskavě.

,,Ptej se" usmál jsem se.
,,Levi Ackermane, chtěl bys se mno-"
,,Nešahej na něj, kreténe!" přerušil ho křik ode dveří a my se oba podívali tím směrem.
...

Ňuf😊

Sice pozdě, ale přeci🤗nemusíte děkovat za skvělé utnutí😘

🌈Natálka🌈