Přejete si? {EruRi + EruRiRen}

-25-

,,Nevadí ti to?" zeptal jsem se ho bojácně, ale on zavrtěl hlavou, že ne.
,,To je dobrý, jen chci vědět, co tě rozhodilo" zeptal se mě opatrně. Zvedl jsem k němu svůj pohled a naštěstí už jsem nebrečel.

,,Z ničeho nic na mě přišla taková melancholie. Nevím jak to vysvětlit, jakoby se ve mně něco pohlo, pokazilo, změnilo...A když se tak stalo, najednou jsem se cítil strašně...osaměle" vyklopil jsem mu pravdu. Nikdy jsem nebyl k nikomu tak upřímný, jako teď k němu. Ani k mámě a to ho znám jen pár dní.

,,Osaměle? Vždyť jsem tu s tebou" zasmál se nervózně. Nedivím se mu, sám bych byl nejistý, kdyby se někdo během milování se se mnou rozbrečel. Já sám se nechápu, nikdy před lidmi nebrečím.
,,Jo...teď jsi se mnou..." zašeptal jsem sklesle. Je to pravda teď, když se potřebuje "uvolnit" tak se mnou je, ale bude se mnou, když ho budu doopravdy potřebovat? Byl by se mnou, kdyby se mi něco stalo?

,,Chápu...nejsem takový jaký si asi myslíš, že jsem. Věř mi, nikdy mi nešlo o nezávazný sex. Nikdy bych nikoho nezneužil. A nikdy bych nezneužil tebe" koukal se mi zpříma do očí, když mluvil. Jeho slova mě zahřála u srdce a vykouzlila mi na rtech lehkej, ale upřímnej úsměv.

Místo odpovědi jsem ho víc obejmul a nasál jeho omamnou vůni.
,,Dnes máš vážně mazlivou. Jen nechápu, proč jsi znejistěl až teď, když už jsme spolu spali předtím" zadumal se Erwin a při tom mě hladil po zádech. Tak moc jsem se chtěl odpovědi na tuto otázku vyhnout, možná protože mě samotného děsila, jenže on se zeptal a já mu nedokážu tajit pravdu.

,,Neměl jsem nic proti nezávaznému sexu, dokud se neobjevily jisté city vůči tobě..." začervenal jsem se, ale i tak jsem se snažil s ním udržet oční kontakt. Chvíli bylo ticho, ale potom ho prořízl Erwinův smích.

Slzy se mi vervaly do očí. Svěřil jsem se mu s mými city a on se mi směje. Tohle je ten důvod, proč jsem o lásce vždy jen snil. Důvod proč jsem se bál citů. Důvod, proč jsem nikdy neměl vážný vztah. Důvod proč jsem osamělý. Protože mě nikdo není schopnej milovat.

První slzy mi stekly po tvářích a s nimi mnou otřásl první vzlyk. Erwinův smích utichl a jeho úsměv nahradilo zmatení. Mé oči se nemohly odtrhnou od těch jeho, díval jsem se na něj tím nejbolestnějším pohledem, jaký kdy hyzdil mou tvář, a brečel.

Rozhodl jsem se vstát a utéct jako ten největší zbabělec. Utéct od něj. Utéct od citů. Utéct od emocí. Utéct a schovat se, jenže jsem byl pomalej a nechal se chytit. Znovu.
,,Nemyslel jsem to zle. Nechtěl jsem se ti vysmát, jen mi přišlo vtipné a roztomilé s jakými rozpaky jsi to říkal. Levi, to co sis uvědomil, že ke mně cítíš, cítím já k tobě, už od prvního okamžiku, co jsem tě spatřil" držel mě za ramena. Jeho modré oči byli tak upřímné, že jsem s jistotou věděl, že se mě nesnaží oklamat.

Usmál jsem se a s radostí v očích jsem mu skočil kolem krku. Nepřerušil jsem náš oční kontakt do té doby, než mě něžně políbil.

Ňuf😊

Mohla jsem nechat Leviho ještě chvíli smutného a zničeného, ale nechci to zbytečně komplikovat🤗
Snad to není až tak zlé 😅

🌈Natálka🌈