-34-

262 20 40
                                    

Po zdlouhavém přemáhání se, jsem se vrátil do práce a dělal to, co jsem měl dělat hned od začátku. Věnoval se plně své práci. Vstával jsem časně zrána a zůstával přesčas. Práci jsem si bral i domů a úspěšně tak zaměstnal svou mysl, abych nemyslel na svého šéfa, který se mi momentálně také vyhýbal. Možná jsem ho omrzel, anebo mi jen dával prostor si vše utřídit v hlavě. Tak či onak, dokud se problém znovu neobjeví, nehodlám se tím zabývat.

Zní to sobecky, a ono to vlastně sobecké je, čekám, až někdo přijde a vyřeší to za mě. Erwin mi chybí ani nevíte jak moc, ale nejsem si ničím jistý. Jak by náš vztah asi mohl fungovat? Co když se to znova dosere. Co když každý chceme něco jiného. Co když se neshodneme, jaké kachličky budeme mít v koupelně?

Je toho tolik, co by nám mohlo zničit vztah. Co když ani o žádný vztah nestojím? Trávím všechen čas prací, Erwin určitě taky, nemělo by to cenu, navíc stárnu, kdo mi zaručí, že se mu budu líbit i za pět let?

Vzal jsem svou tvář do dlaní a lehce jsem se propleskl. Musím se soustředit na práci. Chybí mi jen pár papírů a můžu si jít lehnout. Kdy jsem vůbec naposledy šel spát před půlnocí?

,,No nic. Udělám to zítra." povzdechl jsem si do ticha svého bytu a šel si lehnout do studené postele, kde jsem usnul bezesným spánkem.
...

Když jsem ráno dorazil do práce, skoro nikdo v budově ještě nebyl, tak jsem si to zamířil ke kávovaru, dokud tam nestojí půl tuctu rozmrzelých úřednic sdílející své vzrušující požitky ze včerejšího dílu jejich oblíbeného seriálu, který v televizi běžel dávno před tím než jsem se narodil.

Vše proběhlo bez problému a za pár minut jsem si to z výtahu mířil přímo do své kanceláře i z šálkem černé kávy.

Kávu jsem si odložil na stůl a šel si pověsit sako. Až když jsem se vracel zpět ke stolu jsem si všiml, že je tu něco jinak. Na stole stál truhlík s africkými fialkami a u něj malý lísteček se vzkazem.

Nemusel jsem si ho ani číst, abych věděl od koho jsou. Nejdříve jsem si prohlédl květiny. Decentní fialové kvítky lahodily oku. Nikdy jsem nemusel květiny s honosnými květy, co byli do očí. Když jsem se dokochal pohledem na fialky, zaměřil jsem se na vzkaz.

Doufám, že ti tento malý dar nepřijde nijak okázalý vzhledem k situaci, ve které se náš vztah ocitl. Nesnažím se tě tímto způsobem nějak ovlivnit při tvém rozhodování, ale řekl jsem si, že by ti mohl alespoň trochu zpříjemnit den v práci. Neměl by ses přepínat. Snad jsem se ti trefil do vkusu. Rád tě kdykoliv znova uvidím.
Erwin

Myslel jsem, že ve vzkazu najdu hromadu přeslazených, možná rýmovaných, řečiček, ze kterých se mi zhoupne žaludek, ale i přes to mě někde hluboko uvnitř potěší, ale to se od někoho tak racionálního a svým způsobem odtažitého jako Erwin nedočkám.

Na druhou stranu, byl stručný, šel rovnou k věci a do vkusu se mi opravdu trefil. Možná by to nakonec nemuselo dopadnout zase tak špatně.
...

Ňuf😊

Já to opravdu jednou dokončím...slibuju!

🌈Natálka🌈

Přejete si? {EruRi + EruRiRen}Kde žijí příběhy. Začni objevovat