Přejete si? {EruRi + EruRiRen}

-17-

Po fakticky výživné snídani -doufám, že slyšíte ten sarkasmus- jsme nasedli do Erwinovi limuzíny, která nás zavezla nejdřív ke mně domů, kde jsem se převlékl, a potom do práce. Spolecně jsme nastoupili do výtahu. Byli jsme tam sami.

,,O obědové pauze se za námi stav, Levi. Dáme si oběd spolu" řekl Erwin a já přikývl. Chystal jsem se vystoupit z výtahu, když mě chytil za paži a políbil mě. Omotal jsem mu ruce kolem krku a polibky oplatil.
,,A už se na mě nezlob" dal mi poslední polibek, než mě pustil. Ještě jsem dal pusu Erenovi a potom se vydal do své kanceláře.

Bylo už odemčeno, a tak jsem vstoupil dovnitř. Keith zrovna rovnal štosy.
,,Kde jsi včera byl tak dlouho? Myslel jsem, že dnes už nepřijdeš" koukl na mě a prohlížel si mě.
,,U šéfa. Proč bych neměl přijít?" zeptal jsem se ho a snažil se potlačit červeň, deroucí se do mých tváří, při pomyšlení na včerejší odpoledne.

,,Myslel jsem, že tě vyhodil" řekl s nezájmem.
,,Ne, jen se mnou chtěl probrat pár věcí. Jak to tu chodí, a tak" obkecal jsem to a dál jsme o tom už nemluvili. Vlastně jsme nemluvili vůbec, dokud mi neřekl, ať mu donesu kafe.

Vydal jsem se tedy výtahem do pětky a šel do kuchyňky. No a s mým štěstím jsem se tam potkal s Petrou. Podívala se na mě s odporem a i se svou kávou mě chtěla obejít, ale já ji zastavil.
,,Počkej...omlouvám se" řekl jsem jí a ona se na mě zamračila.

,,Jasně..." řekla sarkasticky a chtěla jít pryč, ale já ji nepustil.
,,Je mi to líto. Včera si mě k sobě předvolal šéf a zdržel mě tam. Opravdu jsem chtěl přijít" omlouval jsem se jí. Její rozčílený obličej povadl a ona se usmála.
,,To já se omlouvám, nevěděla jsem to. Co ti chtěl?" zeptala se mě starostlivě.

,,Jen mě chtěl přivítat ve firmě, a tak" řekl jsem jí tu samou lež jako Keithovi.
,,Aha...tak nechtěl bys dnes místo té kávy třeba na oběd?" zeptala se mě mile. Zakroutil jsem hlavou.
,,Už mě někdo pozval, promiň. Ale ještě se na něčem domluvíme později, bohužel na mě čeká ten starej páprda, až mu donesu kafe..." usmál jsem se smutně.

,,Tak to ti nebudu kazit plány" řekla mile, ale i tak jsem v tom slisel zklamání.
,,Tak na viděnou" řekl jsem jí a šel připravit Keithovu kávu a černý čaj pro sebe.

Když začala obědová pauza, tak jsem se vydal za Erwinem.
,,Už na tebe čekáme" zakřenil se Eren, když jsem vešel do jeho kanceláře, a zamkl za mnou.
,,Koupili jsme ti pizzu" objal mě a vedl do Erwinovi kanceláře.

,,Nekecej. Milionáři jedí pizzu?" udělal jsem překvapený obličej.
,,Jo i milionáři jsou lidé" zasmál se Erwin a poklepal na místo vedle sebe ny pohovce.

S Erenem jsme si vedle něj sedli a dali se do jídla. Když jsme dojedli Erwin zvážněl a vzal do ruky nějaké papíry.
,,Potřebuji si s vámi promluvit"
,,O co jde?" zeptali jsme se s Erenem.

,,Chcete se stát mými mazlíky?" zeptal se vážně. Zarazil jsem se. Opravdu to chci? Včera jsem to řekl pod vlivem alkoholu, ale ještě jsem nad tím nepřemýšlel.
,,Tady je smlouva, ve které je vše, co se toho týká a vaše povinnosti. Nechte si to projít hlavou" vysvětlil nám to a předal nám každému papíry.
...

Ňuf😊

Jedeme dál a brzy zase bude nějaká ta "lechtivější" scénka😘

🌈Natálka🌈