Přejete si? {EruRi + EruRiRen}

-30-

,,Levi?" chytil mě Eren za ruku a zvedl mi sklopenou hlavu.
,,Nevím, co se mezi vámi stalo, ale nenech si sebrat svou hrdost" usmál se na mě.
,,Děkuji, Erene" usmál jsem se na něj zpět. Za tak krátkou dobu, co jsem ve firmě se toho hodně semlelo, mám pocit, jakobych se s Erenem znal věcnost. Beru ho tu jako nejlepšího kamaráda.

Chtěl jsem už vejít do Erwinovi kanceláře, ale Eren se neměl k tomu mě pustit a s úsměvem se mi koukal do očí. Avšak když se ke mně začal naklánět, rychle jsem se mu vysmekl.
,,Nechci ho nechat dlouho čekat" řekl jsem rychle a zaklepal na dubové dveře. Vešel jsem však až na vyzvání.

Řídil ksem se Erenovou radou a nedal na sobě znát nervozitu. Cítil jsem však i kapku zmatení z Erenova chování. Mám nepříjemný pocit, že se mě pokusil políbit. Celé se to zamotává. Teď se ale  hlavně musím soustředit na to, abych nedostal vyhazov.

,,Levi" narovnal se Erwin na židli a zaměřil svůj blankytný pohled na mě.
,,Posaď se" pokývl na židli před stolem. Zatímco jsem si šel sednout, přemýšlel jsem jestli jsem na ní vůbec někdy seděl, protože co si vzpomínám, tak jsme vždy seděli na pohovce. Šlo poznat, že moje dnešní návštěva se zásadně liší od těch předešlých.

,,Kde jsi včera byl?" začal náš formální rozhovor. To je další rozdíl v dnešní schůzce oproti těm předchozím. Nikdy se mnou nemluvil jako šéf se svým podřízeným.

I přes zklamaní z jeho jednání jsem si zůstal nad věcí, anebo se o to alespoň snažil.
,,Doma" odpověděl jsem nenuceně a dál jsem udržoval oční kontakt.
,,Ach...Levi poslouchej" povzdechl si ztrápeně.
,,Nechci tě tu zpovídat, ale když už se rozhodneš nejít do práce, což by vlastně nikomu jinému krom tebe neprošlo, tak alespoň dej vědět, že nepříjdeš...Jde o to, že jsem o tebe měl strach. Obvolal jsem snad všechny nemocnice v okolí, protože jsem o tebe měl strach" řekl už smírlivějším tónem a celkově se uvolnil.

,,Tch" protočil jsem oči nad sentimentalitou jeho slov, avšak někde uvnitř tyto slova znova zažehla plamínek naděje, který včera tak bolestně zhasl.
,,Já se omlouvám. Nejspíš se cítíš podvedený, a také na to máš plné právo. Já nemůžu říct, že pro mě nejsi výjimečný a důležitý, jen si nejsem jist, zda vím, co to je milovat a jestli to vůbec dokážu" řekl sklíčeně.

,,Nemusíš vědět, co to je. Poznáš to, když to přijde..." sklonil jsem hlavu. Stejně rychle jako naděje přišla, tak rychle byla zase pryč. Přál bych si přestat milovat, vše by potom bylo mnohem snazší. Život je komplikovaný.

Zaslechl jsem pohyb, ale pohled jsem nezvedal.Podíval jsem se až, když si přede mě Erwin klekl. Mé oči ihned vyhledaly ty jeho pomněnky. Uklidňovaly mě.
,,Miluješ mě, Levi?" zeptal se potichu. Já, aniž bych přerušil náš oční kontakt, jsem němě přikývl.

Miluji ho. Jedna z mála věcí v mém životě, kterou jsem si tak moc jistý. Jsem si tím tak jistý, jako jsem si jistý, že se jmenuji Levi Ackerman. Nevím jak to vím, prostě to vím. Cítím to a tak strašně moc rád bych mu všechna tyto slova řekl, jenže jsem zbabělec, co nikdy nedokázal mluvit o svých citech.

,,Mrzí mě to, Levi. Mám tě moc rád, ale nevím jestli ti dokážu dát víc" hlesl smutně. Cítil jsem jeho zklamání ze sama sebe a to mě neuvěřitlně zamrzelo. Nechci, aby se tak cítil.
,,Zkus to..." vyřkl jsem téměř okamžitě svou prosbu. Vím, že ještě před hodinou jsem sám sebe přesvědčoval o tom, že je mezi námi konec, ale ani jeden z nás to tak nechce. Proto chci vyzkoušet všechny možnosti než to vzdám.
...

Ňuf😊

Jedna sentimentální kapitola od sentimentálního člověka😶😳 slavte

🌈Natálka🌈