Přejete si? {EruRi + EruRiRen}

-32-

Dny utíkaly rychle a práce bylo stále dost. Erwinovi jsem se snažil vyhýbat, protože jsem se mu nedokázal podívat do očí. Řekli jsme si sice, že zústaneme přátelé, ale bylo to divné. Chtěl jsem ho. Jenomže on mě nejspíš ne.

Sice jsem ho nenáviděl za to, že mi ublížil, ale stále jsem doufal, že alespoň napíše. Že se omluví. Řekne, že ho to mrzí a chce mě zpět. I přes to, že ho nenávidím, ho ve skutečnosti miluju. Jaké to klišé.

Mé snahy o vyhýbaní se však byli marné, když je to můj šéf. O to víc bylo nepříjemné, když nastal ten potupný den. Ještěže v tom byl se mnou i Eren.

Když jsem si doma zkoušel tu latexovou věc, co měla být můj kostým, myslel jsem, že mě odveze rychlá. Bylo to nepohodlný, příšerně uplý, skoro nic to nezakrývalo a z představy, že mě v tom někdo spatří mi vřela krev v žilách.

Volal jsem tehdy i Erenovi, jestli je na tom stejně, ne-li hůř. Jenže Eren si to očividně užíval a dokonce mi poslal fotku. Byl odhalenější, ale vypadal, že ho to tak neřeže jako mě.

No a když nadešel ten den, tak jsem myslel, že se propadnu hanbou do země. Erwinovi "profesionálové" totiž byly obyčejné striptérky z klubu ve kterém se taky všechno odehrávalo. Styděl jsem se před nimi, a tak jsem raději jen seděl v koutě a všechno zařizoval Eren.

Nechtěl jsem tu být, ale jednou jsem se upsal, tak teď to musím překousnout.
,,Neboj se. Mohlo to být horší." poplácal mě Eren rádoby konejšivě po rameni. Koukl jsem se na něj nasraně ale to ho ještě víc pobavilo.
,,Mohl jsi být nahý a u tyče" rozesmál se, ale mně už ujely nervy a s nimi i ruka. Dal jsem mu pohlavek, který ho ale jen víc rozesmál. Spratek.

Už jsem ho chtěl seřval, ale to už se otevřeli dveře do salonku, jehož hlavní dominantou bylo pódium pro tanečnice. Vedle pódia byl bar, u kterého jsme seděli s Eren a právě naproti něj byli dveře, ve kterých stál nyní Erwin spolu s menším, baculatějším mužem snědší pleti.

Všichni zpozorněli a šli na sva místa, my s Erenem jsme šli k Erwinovi a tomu druhému muži, kteří si už sedli na své lože pod pódiem, kde měli skvělý výhled na tanečnice.

Pozdracili jsme a zeptali se, zda si dají něco k pití. Erwin poručil dvě sklenky nějakého drinku. Vůbec jsem netušil, co to je, ale Eren vypadal, že přesně ví. Naštěstí, či nestěstí, mi Erwin řekl ať tam zůstanu s nimi a sednu si mu na klín. Protočil jsem oči a přiotráveně se na něj posadil a opřel se o jeho hruď.

,,Toto je Levi, můj malej kocourek" zasmál se Erwin a podrbal mě na temeni. Normálně by mi to dělalo dobře, jenže po tom všem mi to moc příjemné nebylo. Svou podrážděnost jsem nijak neskrýval.

,,Nevypadá příliš vycviceně. Takové chování by žádné mé kurvičce neprošlo. Divím se, že mu to trpíte, Erwine." poznamenal ten muž.

,,Ne, tak to není. Jeho osobnost a chování je vlastně důvod proč mě tak okouzlil. Je svérázný a to mám na něm nejraději." usmál se Erwin a já myslel že z jeho cukrových řečiček pogrcám.

,,No, kdybyste chtěl, nedělalo by mi problém si ho vzít na pár týdnů do výcviku." nabídnul mu ten tlouštík a mně se zhoupl žaludek. Už podruhé.

Pohledem jsem střelil k Erwinovi, který mě záměrně ignoroval a dělal, že nad jeho nabídkou přemýšlí. Děsí mě představa, že by to přijmul.

Ňuf😊

Ja vím, že mi to trvalo, ale když Deprese řekne ,,Ne!", tak prostě ne 🙄😶

Napadlo mě napsat další kapitolu jako bonus z Ewžova pohledu. Je to jen návrh, ale myslím, že je lepší vidět věc z více úhlů, ne?

Děkuji za pozornost😄

🌈Natálka🌈