Kluk z pasťáku

2

Bennett
Společně s učitelkou jsem došel do pokoje a zavřel za námi dveře. ,,Do pr*dele." zašeptal jsem a  si klekl k Jacobovi.  ,,Celý hoří, dojdi pro slečnu Axelovou." řekla učitelka a já mlčky došel pro zdravotnici. Zaťukal jsem na dveře, bez pozvání vešel dál a začal na ní všechno chrlit. Ona se zvedla ze své židle, vzala si sebou teploměr a šla za mnou.

,,Co se stalo?" zeptala se. ,, Když chtěl jít asi na záchod, tak se tady chytl rámu dveří. Zeptal jsem se jestli je v pohodě a i když řekl, že jo nevěřil jsem mu a když jsem sem přišel byl v tomhle stavu." vychrlil jsem ze sebe. ,,Třicet osm, šest. Dojdu k sobě pro nějaké léky, zůstaneš tady s ním a pokud se probere, tak za někým dojdeš, ano?" podívala se na mne slečna Axelová. Jen jsem kývl a přitáhl si k Jacobově posteli židli.
---
Díky bohu, že je volno, protože bych teď nejspíš seděl v lavici a ne u Jacoba. ,, Čau kluci- Co se tady stalo?" vtrhl do pokoje Jay. ,, Čau kocoure, zkolaboval." řekl jsem potichu a podíval se na něj. ,,Já jsem mu říkal, že nevypadá dobře." povzdechl si a skočil na svou postel. ,,Má vysokou horečku." povzdechl jsem si naopak já. ,, Proč je vlastně tady? Vždyť je bezproblémovej kluk, ne?" podíval jsem se na Jaye. ,, Ať ti to někdy poví sám." usmál se.

,,Kluci," ozval se jemný šepot. ,,Ahoj, Jacobe." usmál jsem se. ,,Co se stalo? Bolí mě hlava." zašeptal a opatrně si sedl. ,,Vem si tohle." podal jsem mu prášek a vodu. ,, Díky." usmál se. Byl to sice takový ten unavený úsměv, ale byl upřímný. ,,Zajdi prosím pro Axelovou." podíval jsem se prosebně na Jaye, který jej kývl a odešel.

,, Zdravím." ozvala se od dveří ošetřovatelka. Oba jsme kývli na pozdrav a Jacob mi podal sklenici od vody. ,,Jak se cítíš?" zeptal se Jackoba a změřila mu teplotu. ,, Blbě." sykl. ,,Třicet devět jedna. Pokud se bude cokoliv dít, tak pro mě dojdete, dobře?" podívala se na mě a Jeye. Oba jsme poslušně kývli a sledovali jak odchází.