Kluk z pasťáku

41

Jacob
,,Ne, už ne." zašeptal jsem a rozhlédl se po bílé místnosti. ,,Rád tě vidím." ozval se Queenův hlas. ,,Já tebe taky." vydechl jsem. Do stejného pokoje ve kterém jsem byl předtím vešla ta samá doktorka, kterou jsem měl předtím. ,,Zdravím tě Jacobe, jak se cítíš?" zeptala se s úsměvem. ,, Také zdravím, všechno mě bolí." řekl jsem upřímně ,,Dobře,  přejdu k tomu, co se ti tedy všechno stalo, aby jsi měl přehled o tom, jak to s tebou vypadá. Měl jsi slabý otřes mozku, všude po těle máš spoustu modřin, naražená žebra, zlomenou nohou a naražené obě zápěstí. Budeš mít berle. Zítra tě možná pustíme domů, když budeš něco potřebovat máš Queena nebo zazvoň na sestřičky, zatím dobrou noc." řekla a opustila místnost.

,, Děkuju ti," řekl jsem potichu. ,,Za co?" zeptal se Queen. ,,Za to, co jsi udělal pro Bennetta." vydechl jsem. ,,Jo tohle, to nic nebylo, ale nemáte zač." usmál se. ,,Pak když jsme se bavili, tak sám přiznal, že mu bylo hrozně trapný za tebou chodit, protože tě přeci jen moc nezná." uchechtl jsem se. ,,Ty mě taky ne a i přes to se se mnou bavíš jako kdyby jsme se znali léta." uchechtl se. ,,Kolik je vlastně hodin?" zeptal jsem se. ,,Deset hodin a čtyřicet osm minut." podíval se na své hodinky. ,,Budeš tady se mnou přes noc?" podíval jsem se na něj. ,,Budu a s tvým dovolením se uložím ke spánku." usmál se a lehl si na postel vedle mě. ,, Dobrou." řekl potichu. ,,Dobrou."
---
Probudil jsem se, když už byl Queen vzhůru a seděl u mojí postele s plechovou krabičku se sušenkama. ,,Dobré ráno." usmál se a podal mi můj hrnek s ještě teplým čajem. ,, Dobré, kolik je hodin?" zeptal jsem se rozespale a napil se. ,,Něco kolem osmé, za půl hodiny by měla přijít doktorka a pokud všechno půjde dobře tak půjdeš odpoledne do pašťáku." řekl a dál zobal svou sušenku. ,,Super." usmál jsem se.