Kluk z pasťáku

35

Jacob
Ležel jsem mlčky schoulený v Bennettově náruči a jen okrajově vnímal o čem se baví. Má hlava byla plná myšlenek, na to, jak to s námi bude, až nás propustí. Ano já vím, myslím na ta celkem často, ale prostě je to všechno tak stresující, že nad tím přemýšlím vlastně skoro nepřetržitě.

,,Spí?" zaslechl jsem ženský hlas. Nejspíš patřil slečně Axelové. ,,Ano spí." odpověděl jí Bennett. ,,Jsem vzhůru." řekl jsem ještě v polospánku. ,,Skvěle," vydechla slečna Axelová a posadila se vedle mě na postel. Unaveně jsem si protřel oči a posadil se. Jay i Bennett byli pryč a v místnosti jsme tak byli jen já a ona. ,,Kluci mi říkali, že v poslední době jsi nějak moc unavený a furt spíš, děje se něco?" zeptala se starostlivě. ,,Já se jen bojím, co bude dál, až mě propustí. Chtěl bych studovat na Cambridgeské univerzitě pedagogiku. Věřila byste, že někdo jako já by chtěl být učitel?" zeptal jsme se s úsměvem. ,, Nestresuj se, ty jsi pro práci s dětmi stvořený." usmála se. ,,Taky se bojím, jaký bude mít vztahy s klukama. Taky si to vezměte každý bydlíme úplně někde jinde, já v Cambridge, Jayson v Oxfordu a Bennett tady v Londýně. Nechci ty kluky ztratit, jsou jako moji bratři, který jsem nikdy neměl, vlastně já jsem nikdy sourozence neměl a o žádných ani nevím. Bojím se, jak budou všichni reagovat až mě znovu uvidí, protože jsem přeci jenom ten, co tam schodil ze schodů tři kluky, takže tak." řekl jsem a opřel se o zeď. ,,Kdyby jsi si chtěl ještě někdy popovídat, tak za mnou dojdi, dobře? Já budu už muset jít, zatím se měj." rozloučila se s úsměvem. ,, Děkuju, nashledanou."

,,Takže všechno v pořádku?" zeptal se Bennett a sedl si vedle mě. Z druhé strany si ke mně sedl i Jay. Oba mě mlčky obejmuli a já si tohle objetí vyloženě užíval. ,,Teď zrovna jo." usmál jsem se. ,,To jsme rádi." usmál se Jay.