Kluk z pasťáku

27

Jacob
,, Nevím, co se děje." pokrčil jsem rameny a obmotal mu ruce kolem krku. ,,Kdyby něco, tak mi to řekneš, viď?" zeptal se. S úsměvem mě položil na postel a začal mě líbat. Jemně a procítěně, tedy přesně tak aby byli cítit všechny city, které ke mně chová.

Po desíti minutách, kdy mám totálně rozkousanej ret a krk plný značek se Bennett odtáhl a lehl si vedle mě. ,,Jsi spokojenej?" zeptal jsme se. Bennett s úsměvem vytáhl z kapsy kapesník a utřel mi s ním ret. ,,Jsem." řekl spokojeně. ,, Hrozně jsi mi chyběl."zakňučel jsem a položil se hlavu na jeho hruď. ,,Ty mě taky." usmál se a položil svou ruku na můj zadek. ,,Tak moc jsem se o tebe bál, protože Axelová říkala, že bylo štěstí, že jsi byl stále při vědomí." řekl a druhou rukou mě pohladil po tváři. ,,Jeden den jsme několikrát spadl do bezvědomí, protože moje tělo už to nezvládalo." řekl jsme po pravdě. ,,Ale přežil jsi a to je hlavní." usmál se. ,, Miluju tě." usmál jsem se nazpátek. ,,Já tebe taky, Kocourku." řekl a lehounce mě políbil, protože moje rty by to asi nepřežili. ,,Sakra." sykl, když se odtáhl a znovu vyndal kapesník, kterým mi utřel ret. ,,Omlouvám se." usmál se smutně. ,,Za pár dnů to bude dobrý, mám tady na to nějaký jelení lůj nebo co to je." ujistil jsem ho. Bennett se jen spokojeně usmál a přitáhl si mě k sobě. ,, Nevíš s kým je Jay?" zeptal jsme se po chvilce ticha. ,,S nějakým třeťákem z právnický." řekl a dál mě hladil ve vlasech. Takhle jsme spolu leželi ještě asi hodinu, dokud nebyl čas na večeři.

,, Ahoj." usmál se Jay a sedl si naproti mě. Oba jsme mu kývli hlavou na pozdrav a dal se věnovali jídlu. Tedy pokud se to jídlem dalo nazývat. ,,Jdu to odnést." prohodil jsem potichu a odnesl talíř. Zamířil jsme si to na pokoj, když v tom jsem se musel zastavit.