Kluk z pasťáku

18

Bennett
Dvacátý pátý prosinec, Angličané tento den slaví narození Ježíše Krista a naše rodina není výjimkou. Jak už jste asi zjistili já a Jay trávíme Vánoce s našimi rodinami v našem domě. Jay vždycky sní všechen puding a já s jeho sestrou Lunou se přejíme krocana a perníčků, ale věřte mi, přesně takhle to máme všichni rádi.  Vstal jsem z postele, kde jsme včera koukali s Jayem na Simpsonovi a šel se zahrabat do koupelny. Udělal jsme si typické kolečko a oblékl se do dejme tomu společenské oblečení, tedy košile a džínů. Sešel jsme schody do kuchyně kde už byli moji i Jayovi rodiče. ,,Krásné ráno vespolek." usmál jsem se a sedl si vedle tety. ,,Dobré, co tady děláš? Je teprve půl osmé." zeptala se udiveně mamka. ,,Jsem takhle zvyklý do školy. " vydechl jsme a vzal si nějaké cukroví.

,, Dobré ráno." objevil se v kuchyni rozespalý Jay a sedl si vedle mne. ,,Spíš poledne, ale neřeš." uchechtl jsme se. ,,Díky." usmál se a napil se mého mléka. ,,Ale no tak. " vydechl jsem, když položil prázdný hrnek na stůl. ,,Máš problém můj milovaný bratránku?" usmál se a projel si rukou ve vlasech. ,,Ztracenej případ, budu u sebe." řekl jsem a odešel k sobě do pokoje.

Sedl jsi si na postel a z batohu vytáhl krabičku se zámečkem pro Jacoba. Vytáhl jsem z pod postele balící papír s a to s podržete vánočním motivem. Zabalili jsem krabičku do onoho papíru, na vrch přidal mašli a napsal na ní jméno mého milovaného černovlasého kocourka. ,, Chybíš mi." zašeptal jsem a přejel po místě, kde byla napsané jeho jméno. ,,Bennette můžu?" ozval se táta. ,,Jo pojď." usmála jsem se a uklidil krabičku do batohu. ,,Přijde mi trapné se na to ptát, ale kdo je Jacob? Jay o něm teď často mluví." zeptal se a sedl si ke mně. ,,Tati, slib mu, že se nenaštveš." řekl jsem nervózně. ,,Jsi můj syn Bennette, můžeš mi říct cokoliv." usmál se a položil mi ruku na rameno. ,,Jacob je můj přítel." vydechl jsem nervózně.