Kluk z pasťáku

11

Jay
,,Ahoj Luno." usmál jsem se na svou sestru a sedl si k ní. ,,Ahoj." usmála se. ,,Jak to tady s vámi vypadá? Budete na Vánoce doma?" začala se vyptávat. ,,Jo budeme, ale hned dvacátého šestého se musíme vrátit." řekl jsem a došel si pro čaj. ,,Jsi nějakej skleslej, co se děje?" zeptala se, když jsem si sedl zpátky. ,,Našeho kamaráda odvezli dneska do nemocnice." povzdechl jsem si. ,,Kamaráda?" zeptala se udiveně. ,,No dobře, je to jen můj kamarád. Bennett s ním chodí." vymáčkl jsem ze sebe po chvíli. ,,Bennett s ním chodí?" zopakovala mou větu. ,,Jo už je do něj nějakou dobu blázen a teď se Jacob topí v horečkách, odvezli ho s podezřením na nějakej syndrom a Bennett spí."
,,Řekni mi o tom klukovi něco." usmála se a chytla mě za ruku. ,,Jacob tady trčí už rok a půl, za chybu, který do teď lituje. Je citlivej a potřebuje po svým boku někoho jako je Bennett. Už přišel o dva kamarády o jednoho před rokem a o druhýho včera. Bennett u něj teď jak měl horečky seděl celý noci a odmítal se jít vyspat. Lu on toho kluky vážně miluje." usmála jsem se.

,, Pozdravuj Bennetta." usmála se Luna a odešla. S povzdechem jsem odložil hrnek od čaje a vydal se na pokoj. ,,Jay, mohla bych s tebou mluvit?" zastavila mě slečna Axelová. ,, Samozřejmě, co se děje?" zeptal jsme se mile. ,,Dávej tohle Bennettovi, rozpustí se to co vodě." podala mi s úsměvem krabičku s léky. ,,Dobře, děkuji." usmál jsem se na zpět a šel na pokoj, kde stále spal Bennett.

I když nerad, musel jsem Bennetta probudit na oběd, aby si alespoň najedl. ,,Kluci?" ozvala se za námi slečna Axelová. Oba jsme se na ní překvapivě podívali, když si k nám sedla. ,,Jacob má Mallory-Weissův syndrom, což znamená, že má v dolní části sliznice a jícnu malé trhlinky. Můžu vás, ale ujistit, že po Vánocích bude Jacob zpět." usmála se a odešla. Podíval jsem se na Bennetta, který se jen usmál a věnoval se svému jídlu.