Kluk z pasťáku

34

Bennett
Ráno jsme si došli na snídani, jako kdyby se nic nedělo, dobalili jsme si věci a s vychovatelema jsme došli do pasťáku.

Spokojeně jsem si ještě v džínách vylezl do své čistě povlečené postele a vyčkával dokud nepřijdou kluci, jelikož šel Jacob za slečnou Axelovou a Jay až se vrací až s druhou skupinou. Mlčky jsem seskočil z postele na zem, když se ozvalo zavření dveří. Byl to Jacob, jak jsem předpokládal. Mlčky jsem ho chytl za ruku a přitáhl si ho k sobě. ,,Hrozně tě miluju, Kocourku." vydechl jsem mezi polibky a posadil se s ním na klíně na postel. ,, Já tebe taky." usmál se. Znovu jsme si s úsměvem přivlastnil jeho rty, které jsme si užíval do doby dokud se neozvalo falešné odkašlání. ,,Nic neříkej Jaysone." zastavil jsem ho. ,,Jsem rád, že je všechno při starém." řekl spokojeně a posadil se na svou postel. ,,Jen-" nadechl se Jacob. Myslím, že se raději rozhodl, že nic neřekne, když jsme se na něj s Jayem podívali.
---
Po obědě jsme zůstali všichni v jídelně, jelikož nám chtěli vychovatelé s řiditelem něco říct. ,,Takže já vás tedy zdravím, jsme rád, že jsme se tady znovu po Vánocích sešli všichni. Doufám, že se takto sejdeme i zítra a oslavíme společně Nový rok, který bude doufejme o mnoho lepší než ten předešlý. Jen připomínám, že jdete všichni do školy šestého, kromě gymnázia, to začíná až ve středu osmého. Děkuji vám za pozornost, uvidíme se zítra večer." řekl řiditel a stejně rychle jako přišel, tak i odešel.

,,Normálně bych teď asi chtěl na gympl." zasmál se Jay, když už jsme seděli na postelích. Měl jsem Jacoba schouleného ve své náruči, jako kdyby se snad něco dělo. Něco o čem já nevím. ,, Myslím, že můžeme být rádi, za to, že jsme, kde jsme." podíval jsme se na něj s mírným úsměvem.