Kluk z pasťáku

29

Bennett
,,Já jsem jen hrozně vystresovanej, protože si na mě ta krá*a fyzikářská zasedla a když má příležitost, tak mi napíše blbou známku. Všude mám dobrej průměr jen u ní mi to vychází na čtyřku a to ještě a odřenýma ušima." řekl utrápeně. Mlčky jsem se opřel o zeď a přitáhl si ho k sobě. ,,Buď v klidu, dobře? Na tu fyziku se spolu pak podíváme, ano?" zašeptal jsem a hladil ho po zádech. ,,Dobře, děkuju." odtáhl se ode mne a usmál se. Věděl jsem, že tenhle úsměv patří jen mě, protože se takhle usmívá jen na mě. ,,Teď mi pověz, co by jsi chtěl studovat na univerzitě?" snažil jsem se odejít od tématu. ,,No pedagogiku, udělat si první stupeň a pak jazyky." řekl po chvilce. ,, Myslíš, že by tě vzali?" zeptal jsem se nejistě. ,,Mám papíry na to, že jsem jednal v sebeobraně, takže-" ,, Promiň, že tě zastavuju, ale za co jsi tady? Za tu dobu, co jsme tady mi totiž nikdo nic neřekl." zastavil jsem ho. ,,Jsi si jistý, že to chceš vědět?" zeptal se při kontrolu. ,,Jsem." přikývl jsem. ,,Před třema rokama, ještě na základce jsem šel na záchod, to není nic neobvyklého, že?  Jedni kluci z jiný třídy mě tam tehdy zmlátili, bránil jsem se pro ně bohužel nešťastně, takže všichni tři letěli ze schodů dolů. Dva skončili s ničím zlomeným a otřesem mozku, ten třetí měl pak nějaký krvácení. Nikdo mi tehdy nevěřil, že jsem se jenom bránil, dokud se nepodívali na záznam z kamery, co byla na chodbě. I přes tohle všechno mě sem na dva roky a nějaký měsíce poslali." řekl se slzami v očích. ,,Já promiň, nevěděl jsme, že je to pro tebe tak těžký o tom mluvit." zašeptal jsem a začal ho hladit po zádech.

Po chvilce Jacob usnul, takže jsme měl čas podívat se ještě na chvíli na učení, respektive na matiku ve které se už díky klukům začínám orientovat.