Kluk z pasťáku

42

Bennett
Seděli jsme s Jayem i oběda, tedy u něčeho čemu se mělo říkat oběd. ,,Jdu nahoru." řekl po chvilce Jay. ,,Jdu s tebou." řekl jsem potichu a šel odnést talíř. ,,Myslím, že nic horšího už jíst nemůžeme." vydechl Jay a otevřel dveře do pokoje. ,,Ale dobrý den." ozval se hlas mého dokonalého černovláska.  ,,Kocourku." usmál jsem se a sedl si k němu, když jsem si všiml berlí opřených o postel ,,Pane bože, co se ti stalo?" zeptal se starostlivě a přejel mi po mých ranách, které jsem měl z rvačky s Rickem. ,,Byli to kvůli tobě, Kocourku." řekl jsem potichu a přitáhl si ho k sobě blíž.  ,,Bylo to kvůli tomu, že na tebe sáhnul. Kvůli tomu, že vztáhl ruku na něco, co je moje." zavrčel jsem, když jsem si ho celého prohlédl. ,, Neměl jsi se s ním rvát." řekl potichu. ,, Broučku, já si nenechám sahat na něco, co je moje." řekl jsem rozhodně. ,,Jay myslíš, že-" ,,Už jdu." ,,Díky." usmál se na něj Jacob. ,,Slib mi, že už se kvůli mně nikdy neporveš. Nikdy." posuv se na mě. ,,Neporvu Kocourku." ujistil jsem ho. Pohladil jsem ho lehce po tváři, protože i ok stejně jako já ji měl plnou ranek. ,, Byla to moje vinna, měl jsem přijít dřív," zašeptal jsem, ,,mohl jsem tomu zabránit, nemusel by jsi teď chodit o berlích a to ještě k tomu s oběma rukama v obvazech." vydechl jsem. ,, Promiň, Kocourku." zašeptal jsem a přivlastnil si jeho dokonalé rty. ,, Nezlobím se na tebe, nebyla to tvoje vinna, jen se prosím kvůli mě nervi s idioty jako je Rick nebo Richard, ano?" zeptal se s úsměvem. ,,Nebudu Kocourku, neboj." ujistil jsem ho.

Opatrně jsem si Jacoba vyhoupl na svůj klín za účelem přivlastnit si na chvilku jeho dokonalý krk. ,, Do pr*ele  Jaysone." zavrčel jsem, když se ozvalo zvuk otevření dveří. ,,Pardon, omlouvám se, přijdu za chvilku." řekl a znovu za sebou zavřel dveře. ,,Já ho normálně zabiju." zakroutil jsem nevěřícně hlavou a dal líbal Jacoba.