Kluk z pasťáku

45

Jacob
Už je to čtyři roky, čtyři roky, co jsem pryč z Londýna.
Čtyři roky, co jsme s Bennettem spolu. Čtyři roky, co jezdím do Londýna, abych s ním mohli být. Ano, stále jsme spolu a i přes to, že jsme od sebe 64 mil. Já jsem se s menšími problémy dostal na univerzitu přesně na obor na který jsem chtěl.

Vrátil jsem se po náročném dni domů, kde na mě čekali rodiče. ,,Ahoj." usmál jsem se a sedl si v kuchyni ke stolu. ,,Ahoj, tak co prezentace?" zeptala se mamka s úsměvem. ,,Dobrý, A+."řekl jsem hrdě. ,, Skvěle, budeš jíst?" zeptala se s úsměvem. ,,Jo, já si to nandám." zvedl jsem se a nabral si.

Dalo by se teoreticky říct, že zbytek včerejška jsem prospal, protože ještě den předtím jsem seděl celou noc nad prezentacemi. Tady v Cambridge je dnes celkem chladné počasí, takže dojít ráno pro chleba a nevrátit se domů jako kostka ledu byl doslova nadlidský úkol. Naštěstí jsem ale přišel v pořádku, takže jsem se v pořádku najedli a pak si pustili nějaký ten film.

Někde v prostředku filmu se ozval zvonek. ,,Dojdu tam." zvedl se táta a šel otevřít. Po chvilce se vrátil a za ním šel někdo koho bych nečekal. ,,Přeji hezké odpoledne." usmála se brunet a podal mé mamince květinu. Překvapeně jsem zavřel oči, abych se ujistil, že až je otevřu bude bude tam stát on. ,,Rád bych vás požádal o ruku vašeho syna, pokud má samozřejmě zájem." usmál se a klekl si přede mne. ,, Smí?" podíval se na mě táta. ,,Ano, smí. On a nikdo jiný." promluvil jsem konečně a skočil mu kolem krku. ,,Je tvůj Bennette." usmál se táta. ,,Co tady pro pana boha děláš?" zeptal jsem se se slzami v očích, když mi nandavál prstýnek. ,,Slíbil jsem ti, že si pro tebe dojedu, tak jsem tady." řekl a s úsměvem.

___
Už se pomalu, ale jistě blížíme ke konci a mně je ctí vám teď popřát hezké a veselé Vánoce.