Magic green eyes [Larry] ✔

No. 1: I should have had an appointment

Louis' point of view

Můj den ostatně začínal jako každý jiný. Vstávat v šest ráno, ranní hygiena, ale pak nastávala cukrárna, kde si každé ráno kupuji mou snídani. Nešlo ani tak o to, že by tam měli něco úžasně delikátního, ale o to, kdo tam pracoval.

Bylo to tím prodavačem, jenž má kouzelné, nádherně zelené oči, vlasy v barvě kaštanu, které se mu kroutily do prstýnků a už od pohledu vypadají tak jemně a hedvábně, plnější rty, v barvě nejzralejších malin, jež se vždy kroutily do úsměvu a tak odhalovaly kouzelné ďolíčky. Byl vyšší než já, zdálo se, že i vypracovanější.

A právě před tímto božím stvořením stojím. Na rtech měl opět úsměv, jenž vás donutil, abyste se usmívali taky. Jeho hlas byl hlubší, chraplavý, že bych jej chtěl poslouchat pořád. Jiskřivé, kouzelné oči, které vás nutí, abyste se do nich jen dívali a nechali realitu být.

„To stejné?" optal se. Své neposedné vlasy si sepnul do perfektního drdolu, jenž mu může kde jaká osoba s delšími vlasy závidět. Nechápal jsem, jak mohl udělat tak perfektní drdol, když někdy sleduji ostatní ženy, jak jim to trvá.

„To stejné," přitakal jsem. Se zářivým úsměvem mi na to pokýval a otočil se ke mně zády, načež začal připravovat latté s croissantem, načež si u toho pobrukoval. Když jsem ho takhle pozoroval, tak vypadal jako anděl. Nebo taky jako bezstarostné dítě, které si hraje na pískovišti a směje se všemu, co mu do oka padne.

„Tak tady to je," oznámil mi a položil sáček s kávou vedle kasy. „Jedno latté s croissantem," dokončil. S malým úsměvem jsem vytáhl danou částku, abych snídani mohl uhradit. Vůbec se mi z té cukrárny nechtělo. Bylo tu příjemně a nemusel bych se zabývat starostmi, které mě čekají v práci.

„To nech tak," řekl jsem rychle, když jsem sledoval, že už z kasy vytahoval drobné. Sebral jsem si snídani a rozešel se ven, dál od toho krásného stvoření. Ještě jsem uslyšel, jak mi poděkoval, což jsem se na něj ve dveřích otočil a věnoval mu úsměv, než jsem nakonec vyšel z cukrárny.

Už je to nějaká doba, co jsem si přiznal, že jsem se do něj zamiloval. Neznám jeho jméno, neznám jeho zájmy, neznám pořádně ani jeho samotného. Ovšem vypadá tak dokonale a taky se tak chová. Je milý, vtipný a ten hlas a oči? Takhle perfektně nevypadá ani řecký bůh.

Croissant jsem bez váhání vytáhl z papírového pytlíku, přičemž jsem se do něj okamžitě zakousl. Miloval jsem, když se mi chuť toho křupavého pečiva rozlije po chuťových pohárcích. Dané sousto jsem zapil kávou a rozešel jsem se do práce, přičemž jsem ukusoval snídaně.

At work

„Dobré ráno, pane Horan," popřál jsem mému šéfovi, když jsem mu na stůl pokládal čaj, společně se smlouvami. Už teď jsem se chtěl otočit a jít domů. Nechtěl jsem zase sedět za počítačem a vyřizovat smlouvy, ale nic jiného mi nezbývalo.

„I tobě, Louisi," popřál nazpátek, načež se na mě usmál. Možná je jeden z mocných lidí, ale je to úžasný člověk. Byl milý, nikoli arogantní. Byl usměvavý, žádný mrzout. Jeho povaha byla úžasná, že se divím, že je sám. Ovšem toho mi nic není.

„Co mám dnes dělat?" optal jsem se ho. Postavil jsem se před jeho stůl, což ke mně zvedl pohled. Jeho pohled byl unavený, že neměl daleko od toho, aby usnul na stole. Oči volaly o pomoc, což se ani nedivím.