Magic green eyes [Larry] ✔

Kapitola 31

Louis

Zrovna jsem seděl na židli, před sebou jsem měl jídlo, které jsem si snažil uvařit. Snad do dalšího dne nezemřu.

Vkládal jsem si do úst sousto, když se mi na stole rozezněl mobil. Vidličku jsem odložil a vzal do ruky mobil. Eleanor? 

„Ahoj, El. Copak potřebuješ?" otázal jsem se jí, když jsem jí to zvedl. Kolem ní byl slyšet rachot.

„Ahoj, Loui. Tady je Harry. Jen jsem si doma zapomněl mobil, ale chtěl jsem ti říct, že dneska přijdu později," oznámil mi. Rychle jsem se vzpamatoval z toho, že na mě vybalil tolik informací.

„Dobře, Hazza. Dávej na sebe pozor," vydechl jsem uvolněně.

„Budu. Miluji tě." Srdce mi štěstím začalo rychleji bít.

„Já tebe." Zaculil jsem se jako sluníčko, protože tohle od něj slyšet je můj splněný sen.

Uslyšel jsem šustění, takže jsem si myslel, že se chystá zavěsit, ale mýlil jsem se.

„Dneska přijdu později? Miluji tě? Kurva, kluci. Co jste mi oba dva zatajili, hm?" zamručela naštvaně. Nadechoval jsem se, že jí to řeknu, ale předběhla mě.

„Ani mi to neříkej! Hned jsem u tebe!" vykřikla, že jsem musel dát i mobil bokem, abych neohluchl. Opět jsem nestihl nic namítnout, jelikož hovor ukončila dříve, než jsem se stačil i nadechnout.

Mobil jsem si zmateně odtáhl od ucha a díval se na svou zamčenou obrazovku. Takže ona se jen tak pozve sama. 

Hádám, že byla v cukrárně a pokud byla autem, je tu do pěti minut. Někdy i zabít málo.

S povzdechem jsem se zvedl. Do jedné ruky jsem vzal berli a do druhé jsem si dal poloprázdný talíř. Hold, můj žaludek bude muset vydržet. Pokud tedy Eleanor nepřekvapí a něco nedoveze.

Věděl jsem, že uklízet je zbytečné, jelikož je to Eleanor, která je schopna tenhle dům převrátit vzhůru nohama a to jen tak pro zábavu.

Dokulhal jsem se pro druhou berli a odebral jsem se na pohovku, očekávajíc příchod mé drahé kamarádky. To zase bude výslech.

Podíval jsem se na hodiny a odpočítával každou sekundu, která již utekla. Dávám jí tak dvě minuty, než mi zazvoní na dveře, přičemž bude křičet, jak jsem jí to mohl zatajit a ať jí okamžitě všechno řeknu.

Přesně ve chvíli, kdy se minutová ručička pohnula, rozezněl se zvonek a následný křik, ať okamžitě otevřu nebo mi rozkope prdel. S kým já se to bavím.

Během toho, co jsem se belhal ke dveřím, Eleanor stihla zjistit, jaký má slovník a vystřídat snad všechna slova, jež v něm má. Jsme my to mírumilovná stvoření.

„Pokud bys byla tak hodná, nechej mi tady ty dveře a nevyraz je!" zařval jsem na ni. Bouchání a kopání do dveří ustalo.

Otevřel jsem dveře. „Děkuji," zamručel jsem. Protočila nade mnou očima a jako velká voda mi vpadla do domu.

„Co se ti stalo?" Tázavě pozvedla obočí, přičemž se nechápavě dívala na berle v mých rukách, a taky na ortézu, jež fixovala mou nohu.

„Hele, paní hned-jsem-u-tebe. Co si tak jít sednout a vše si říct, hm?" navrhl jsem. Zavřel jsem za ní dveře, přičemž jsem se následně otočil, abych se kolem ni mohl přebelhat do obýváku na pohovku.

Posadil jsem se, nohu si dal na stolek a lépe se svým zadkem uvelebil. Hlavu jsem natočil tak, aby mi ucho směřovalo do chodby, abych lépe slyšel nadávky na mou osůbku od Eleanor.