Magic green eyes [Larry] ✔

Kapitola 36

Sometimes at night

Louis

Když jsem otevřel má těžká víčka, uviděl jsem jen tvář mého anděla, která byla vidět v měsíčním světle. Vypadal opravdu dokonale. Jako opravdový anděl, který se snesl z nebes přímo do mého života.

Sledoval jsem svého anděla, jak spokojeně spí. Své tajemné lesy měl nyní schované za zavřenými víčky, na kterých se chvěly jeho delší řasy. Koutky úst měl vytažené lehce nahoru, ale ne tak, ať mu odhalují jeho dokonalé ďolíčky. Nos měl mírně nakrčený, nosní dírky se mu každým nádechem stáhly a s každým výdechem rozšířily. Vlasy měl rozcuchané, že jsem měl chuť natáhnout ruku, abych mu je trochu upravil.

Hrudník se mu v pomalých intervalech zvedal a klesal. Ohryzek se pohyboval, když polkl. Naše nohy byly spletené do sebe, paže si mne tiskly na horké a potem ulepené tělo. 

V břiše se mi vyrojilo hejno motýlku, když jsem si vzpomněl, proč je zpocený. Taky proč spíme spolu a nazí v jedné posteli. Byl to ten nejlepší večer v mém životě.

Byl opravdu jemný. Tak jak slíbil. V našem milostném aktu bylo tolik pocitů, které mě ujišťovaly, že mé rozhodnutí bylo správné. Že není jediný důvod, proč bych toho měl litovat.

Pomalu jsem se pokoušel vymanit z jeho stisku, protože můj močový měchýř volal o uvolnění. Dožadoval se vyprázdnění, jelikož hrozilo, že se svěrače močových trubic povolí a vše se vypustí.

Jen, co jsem uskutečnil svůj první pohyb, abych se vyprostil, dostavilo se mi nesouhlasného zamručení. Musel jsem se nad tím usmát. Vypadalo to roztomilé.

Když jsem se o to pokusil podruhé, dostalo se mi svráštění obočí, že jsem to díky tmě málem přehlédl. I tohle jsem shledal roztomilým. On celý byl roztomilý.

Když jsem potřetí pokusil o vyproštění, dostalo se mi unaveného zívnutí a otevření očí, které byly ospalosti přivřené. Teď lituji toho, že je taková tma, protože bych chtěl vidět tu kouzelnou zeleň.

„Kam mi chceš utéct, Loui?" otázal se chraplavým a ospalým hlasem. Jeho dech se mi otřel o pokožku, kde mi způsobil husí kůži.

„Chci ti utéct na záchod," opáčil jsem mu s úsměvem. Nesouhlasně zamručel, zesílil stisk paží, ale ten do menší chvíle povolil a paže upustily mé tělo.

Jeho oči se zavřely, aby se opět vydal do říše snů. Já se pomalu vymotal z přikrývek, které mě držely jak pavučina mouchu.

Tichým našlapováním jsem se dostal ven z jeho ložnice. Celé tělo jsem měl ztuhlé. Zadek bolel a pálil, jak kdyby mi u něj někdo držel zapalovač.

Dostal jsem se na záchod a konečně ulevil svému měchýři. Úlevně jsem vydechl. Tohle jsem potřeboval.

Spláchl jsem za sebou, umyl si ruce a podíval se na sebe do zrcadla. Viděl jsem v něm bruneta, který vlastnil modré oči a na rtech měl spokojený úsměv.

Zkoumal jsem každý detail své tváře, přičemž jsem si každou sekundou říkal, že Harrymu nesahám ani po paty. Ani jediný milimetr mě se nevyrovná Harryho kráse.

Protřel jsem si oči, ze kterých jsem odstranil ospalky a pustil ledovou vodu. Nabral jsem si ji do rukou, do kterých jsem následně strčil hlavu.

Objevila se husí kůže, když se ledová voda dotkla mé pokožky. Ale i tak jsem cítil, jak se mé svaly aspoň trochu uvolnily.

Když jsem se narovnal, natáhl jsem se pro ručník, abych si mohl utřít tvář, po které tekly studené kapičky, které se pomocí mé pokožky zahřívaly. Stékaly mi z tváře až ke krku, ze kterého stekly až na hruď, kde se voda smíchala s potem.

Když byl můj obličej zabořený v bílem ručníku, kde jsem fetoval Harryho vůni, tak se mi kolem pasu omotaly Harryho paže, které si mě natiskly na jeho tělo. Hřálo a opět rozpalovalo mou kůži.

„Jsi v pořádku?" optal se mě starostlivě. Zvedl jsem hlavu a ruce, společně s ručníkem, položil na okraj umyvadla. Podíval jsem se na něj skrze zrcadlo, přičemž jsem viděl, jak se mu mezi obočím tvoří vráska.

„Přestaň se mračit. Nesluší ti to. Jinak jsem v pořádku. Proč bych nebyl?" Naklonil jsem hlavu na stranu. Bradou se opřel o mé rameno, pohled upřený v mých očích.

„Jen, že jsi byl tady dlouho. Nelituješ toho, že ne?" Z jeho rtů se vyloudil tichý povzdech, který se mi otřel o pokožku na krku, kde mi vzápětí věnoval i polibek. Po zádech mi díky tomu přejel mráz.

„Nelituji toho. Bylo to to nejlepší rozhodnutí v životě." Usmál jsem se na něj a více se položil do jeho objetí. Pohladil mě po nahém boku, což mi až teď došlo, že aspoň on má na sobě boxerky.

„To i pro mě, princezno," zavrněl mi do ucha. Tváře začaly chytat barvu nachu a v břiše mě šimrali motýlci.

„Ale budu muset brzo ráno odejít. Musím pro věci do práce," zamručel jsem nespokojeně. Zavřel jsem oči a nechával jsem se ukolébávat ke spánku Harryho hlazením po boku, bitím srdce do mých zad a taky jeho teplem, které vysílal.

„Budeš chtít to, co vždycky?" Zasmál jsem se a otevřel oči, abych se na něj mohl podívat. Oči už měl plně otevřené a jiskřily.

„Nebo mi doporučíš nějakou novinku?" Povytáhl jsem pobaveně obočí. Přemýšlivě nakrčil nos, což jsem se zachichotal.

„Přestaň mě svou roztomilostí rozptylovat, děkuji," zavrněl, načež nadále přemýšlel. Sklopil jsem hlavu a mé tváře se opět zbarvily do ruda.

„Co třeba takové cappuccino s čokoládovým muffinem," navrhl mi. Celou dlaní mi chytil dolní čelist, pomocí které mi zvedl hlavu, abych se mu podíval do očí. Byly tak nádherné.

„Zní to dobře, ale asi zůstanu u latté. Muffin ve svém snídaňovém menu nechám." Mrkl jsem na něj. Ani jeden z nás si neuvědomoval, že je zrovna noc. Spíše to vypadalo, jako bychom se bavili ráno.

„Myslím, že bychom se měli vrátit zpět do postele. Nebo aby sis na sebe dal aspoň boxerky, jinak se z tvého dokonalého těla zblázním," vrněl mi do ucha, pod které mě políbil. Tiše jsem vzdychl, více se na něj natiskl a tál mu pod rukama.

„Uvědomuješ si, že je právě hluboká noc a sousedé spí?" vydechl jsem omámeně. Mou duši opět začal hryzat strach, ale pak jsem si uvědomil, že je to Harry, který mi dokázal, že se s ním nemusím bát. Že se mi s ním nic nestane.

„Vím, ale ďáblovi v mém objetí nejde odolat. Jsi tak hříšně delikátní, že mě to nenechává klidným. Ještě, když se ke mně tiskneš." Hlasitěji jsem zavzdychal, když se natiskl svou erekcí na můj zadeček. Jeho dlaně se dostala na můj podbřišek, kde mi začal dělat kroužky a jemně mě tahal za chloupky, což posílalo krev do mého rozkroku.

„Neříkal si snad, že jsem anděl?" Zaklonil jsem hlavu, čímž jsem se opřel o jeho rameno a ztěžka vydechl, když začal mi začal pomalu honit.

„Jsi anděl s duší ďábla v těle."

„A ty jsi až hříšně nenasytný, horny angel."