Magic green eyes [Larry] ✔

Kapitola 35

Louis

„Když už jsme u takového svěřování, tak ti povím, proč jsem měl problém s příjmem potravy," vydechl jsem. Pohladil mě po zádech a věnoval mi povzbudivý úsměv, což mě opravdu lehce povzbudilo.

„Může za to Jordan. Nikdy jsem to neměl v hlavě, že by to byla mentální anorexie, ale Jordan mi dával tak málo jídla, někdy mi nedal celý týden jídlo, že si žaludek odvykl, že by něco přijímal. A já s tím pak měl problém," vysvětlil jsem mu. S povzdechem mi na to pokýval, že tomu rozumí, načež se mi zahleděl do očí. 

Pohled jsem mu opětoval. Díval jsem se do těch očí, které byly bránou do jeho duše. Do těch, které mi jasně říkaly jeho pocity. Do těch, které okouzlily nejen mou osobu, ale i mnoho dalších.

Pohled mi opětoval. Nejistě se svýma zelenýma očima díval do těch mých. 

Přesně v tuhle chvíli jsme opomněli realitu. Vnímali jen toho druhého. Jen to, jak nepravidelný má dech. To, jak vzduch okolo nás houstne.

Skrze sklo okna na mě dopadaly paprsky, které zahřívaly mé záda. Na bocích jsem měl jeho dlaně, které mě občas pohladily.

V duši jsem měl jeho oči. Snažily se slídit, vyhledat něco, co neví. Jenže nevyhledá nic. 

Ale nebyl sám, kdo se pokoušel něco najít. I já se snažil, abych našel něco, co mi je zatím skryto.

Jenže jeho pohled byl tak hluboký, tak intenzivní. S hlasitějším výdechem jsem od něj odvrátil pohled.

„Přestaň mi slídit v mysli," zakňučel jsem. Hlavu jsem si opřel o jeho rameno, kde jsem začal zhluboka dýchat.

„Já ti tam neslídit. To bych si nedovolil tak krásnému stvoření," zašeptal mi do ucha. Z jeho dechu, který se mi otřel o pokožku, se mi postavily chloupky na krku a po zádech mi přejel mráz, díky čemuž jsem se zachvěl.

Z Harryho rtů vyklouzl tichoučký vzdech, tělo se pode mnou napnulo. Vyděšeně jsem zvedl hlavu a rychle se postavil.

Když jsem si uvědomil, co jsem udělal, sklopil jsem hlavu. Kdo ví, co si teď o mně myslí. Ale tak nějak mi něco říká, že se to každou chvílí dozvím.

Postavil se, přičemž udělal krok, aby se dostal před mou osobu. Mezi prsty vzal mou bradu, aby mi zvedl pohled do jeho očí.

„Můžeš mi, prosím, říct, co pořád dělám blbě? Hnusím se ti? Je na mně něco špatně? Nevěříš mi, nebo je v tom něco jiného? Nebo jsi snad demisexuál*, asexuál°?" chrlil otázku za otázkou. V očích se mi hromadily slzy, které se chtěly svést. 

„Hazza, zadrž. Jsem obyčejný gay. Nejsem ani demi, ani asexuál. Chyba není u tebe. Jsi přenádherný. Jak postavou, tak povahou. Jsi úžasný přítel. Ve všech směrech. Neviň sám sebe, protože-"

„Tak proč se mě stále zdráháš? Nejde mi jen o sex. Nejde mi jen o to potěšení, a-"

„Neskákej mi do řeči, Harolde," zavrčel jsem. Pootevřenou pusu zaklapl, kývnutím mě pobídl.

„Neviň sám sebe, protože chyba je ve mně, okay? Já," vydechl jsem. Zavřel jsem oči, čímž se mi po lících svezly první horké a slané perly, které se v paprscích slunce třpytily.

Pustil mou bradu, díky čemuž má hlava spadla mezi ramena. Uchopil mé boky, za které si mě přitáhl do objetí.

„Já se jen bojím. Kdykoli má dojít na sex, stáhnu se. Stále mám trauma z Jordana. Z toho, co mi vždy dělal. Když jsme..." Nenechal mě to domluvit. Jeho jemné rty si přivlastnily mé, které pomalu, ale jistě líbal.